Alí Fajád

Kauza Libanonce a údajného agenta tamní vojenské služby Alího Fajáda týkající se úmyslu prodat zbraně a kokain americkým agentům, kteří předstírali, že jsou členy kolumbijské teroristické organizace FARC, se na konci ledna 2016 ještě více zamotala. V sázce byly totiž životy pěti Čechů.

Alí Fajád byl společně se svými kumpány Faozi Jaberem a Chálidem Marabíhem zadržen v jednom pražském hotelu na jaře 2014 a v zimě téhož roku byl obviněn ze spolupráce s teroristy. V USA jim hrozilo doživotí. Může se to zdát jako celkem snadný případ, 18. července 2015 však v Libanonu zmizelo auto s pěticí Čechů, které řídil Fajádův bratr. Místní média začala mluvit o možném únosu z důvodu vyjednávání o Fajádově propuštění, a tak se soukolí vyšetřování rozjelo na plné obrátky.

Jaber měl v roce 2012 přislíbit americkým agentům z Národního úřadu pro kontrolu obchodu s drogami (DAE), vydávajícím se za členy FARC, pomoc s převozem a uskladněním kokainu a dodávkou zbraní na útoky proti americkým jednotkám v Kolumbii. El Marabího a Fajáda, který pracoval pro ukrajinskou státní firmu Ukrspecexport obchodující se zbraněmi, si měl k obchodu přizvat.

Schůzky agentů s obviněnými se údajně konaly v Ghaně, poté ve Varšavě a nakonec v Praze, kde trojici v hotelu Sheraton v dubnu 2014 zadržela česká policie. Zátah provedla na žádost policie Spojených států, které trojici viní ze spiknutí s teroristickou organizací a hrotí jim doživotím.

Fajád se však u soudu bránil tím, že je zaměstnancem legální ukrajinské společnosti obchodující se zbraněmi, a že „vše bylo vykonstruované a vyprovokované“, což Američané popřeli s tím, že aktivitu vyvíjeli pachatelé sami.

Podle listu The Daily Star patřil k libanonské tajné službě, která údajně potvrdila, že pro ně Fajád dělal na případu pašování zbraní. To však česká policie při zásahu v pražském hotelu netušila. Libanonci měli tedy eminentní zájem dostat svého člověka domů místo předání do USA.

Pražský městský soud však v prosinci 2015 povolil, aby byl Fajád společně se svými kumpány do USA vydán. Následně toto potvrdil i pražský vrchní soud. Nicméně v únoru 2016 vyhověl tehdejší ministr spravedlnosti Robert Pelikán žádosti Bejrútu a Fajád mohl vycestovat do Libanonu.

Případ se zamotal, když 18. července 2015 zmizel vůz taxi s pěticí Čechů poblíž města Kefrajá nedaleko Syrských hranic. Vůz řídil Saíb Munír Taán - bratr Fajáda. Zmizel i on. Zpočátku nebylo jasné, za jakých okolností a proč byl vůz unesen, ale místní média začala okamžitě spekulovat o jasném cíli akce - získání svobody pro Fajáda výměnou za české občany.

Mezi unesenými Čechy byl i právník Jan Švarc - obhájce Alího Fajáda před českými soudy. Součástí zmizelé skupiny byli dále voják Martin Psík a dva novináři z Jindřichova Hradce.

V pondělí 1. února 2016 byla pětice nalezena živá, poté, co je únosci propustili v libanonských horách, a zůstávala pod kontrolou tamních bezpečnostních služeb.

Alí Fajád zůstával ve vazbě až do čtvrtka 4. února 2016, kdy Městský soud v Praze rozhodl o jeho okamžitém propuštění. Ministr spravedlnosti však jeho vydání do USA nepovolil. Ještě ve stejný den odletěl Fajád do Libanonu, zatímco do Česka se vrátili unesení Češi.

Krátce po jeho odletu zpět do Libanonu potvrdil tehdejší ministr zahraničí Martin Stropnický, pod kterého spadá Vojenské zpravodajství, že nevydání Fajáda do USA bylo podmínkou pro osvobození zadržované pětice Čechů.

Libanonské bezpečnostní složky následně držely Fajáda pět měsíců pod dohledem, než ho v červenci 2016 propustily na svobodu. Z USA je na něj vydán prostřednictvím Interpolu mezinárodní zatykač, kvůli čemuž je tak pro Fajáda téměř nemožné ze země vycestovat.

Po návratu Čechů se také rozjelo kolečko vyšetřování toho, jak vůbec k jejich únosu mohlo dojít. Případu se chytili detektivové z Národní centrály proti organizovanému zločinu, kteří ale v listopadu 2017 vyšetřování pro nedostatek informací odložili. I oni však potvrdili, že únosci cílili na propuštění Fajáda.

Ze závěrečné zprávy detektivů také vyplývá, že Vojenská rozvědka chtěla využít Fajáda při vyšetřování únosu dalšího Čecha, kuchaře Pavla Hrůzy, který v březnu 2015 zmizel v Libyi. České zpravodajské služby měl kontaktovat Fajádův právník a jeden z později unesených Jan Švarc. Nejprve se obrátil na civilní rozvědku (ÚZSI) a později i na Vojenské zpravodajství s tím, že Fajád by mohl mít zajímavé informace a dokázal by zajistit „exkluzivní kontakt na zpravodajské služby v Libanonu“.

Zatímco civilní rozvědka se o Fajáda nezajímala, Vojenské zpravodajství této možnosti chtělo využít. Cestu do Libanonu měli zpravodajci plánovat se Švarcem. Ministr Stropnický potvrdil, že jeden z unesených, voják Martin Psík, byl agentem Vojenského zpravodajství a do Libanonu jel kvůli Čechovi uneseném v Libyi.

Zatímco Fajádův právník domlouval cestu, Fajád pravděpodobně mezitím podle detektivů z NCOZ domlouval únos, a to z vazební věznice na Pankráci, kde měl mít přístup k mobilnímu telefonu. Ten mu měli půjčovat tři tamní dozorci, dva z nich poslal státní zástupce v červenci 2019 před soud. U třetího se má jednat pouze o kázeňský přestupek.

Fajád z vězení uskutečnil přes 400 hovorů, opakovaně volal svým kontaktům v USA a na Ukrajině, nejčastěji však volal do Libanonu, kde kontaktoval i svého bratra Saeba. Podle detektivů se svým bratrem hovořil kódovanou řečí, v rozhovorech se měly objevit výrazy jako losos, vrtání, vrtač, či boss. Z toho detektivové odvodili, že Fajád se pravděpodobně podílel na plánování únosů. O tom, že Fajád o únosu minimálně věděl, později vypověděl jeho spoluvězeň z Libanonu.

Detektivové si myslí, že k únosu mělo dojít už o dva měsíce dříve, kdy Fajádův advokát vycestoval do Libanonu (jezdil tam pravidelně pro materiály na Fajádovu obranu a pro peníze od jeho rodiny) se svým tlumočníkem a oběma redaktory.

K únosu nakonec došlo v červnu 2015, když Češi mířili na setkání se syrskou opozicí, unesen měl být i Fajádův bratr, který je doprovázel. Spekulovalo se, že únosci byli příslušníci libanonských bezpečnostních složek, jeden z únosců měl podle výpovědí jednoho z unesených, tlumočníka Adama Homsiho, ukázat služební průkaz ministerstva obrany, Homsi však netušil, zda šlo libanonskou či syrskou armádu. Veřejně se však později k této informaci s odkazem na policii nechtěl vyjádřit.

Dodnes také není jasné, zda za ně Česko muselo platit i nějaké výkupné. Například v případě únosu dvou Češek Hany Humpálové a Antonie Chrástecké na jaře 2013 v Pákistánu se v minulosti objevila informace, že za jejich propuštění po dvou letech česká vláda uhradila šest miliónů dolarů (cca 150 miliónů korun).