Alfons Mucha

Rodák z Ivančic na Moravě je znám jako nejvýznamnější osobnost evropské secese. Jeho osobitý styl si lidé po celém světě zamilovali. Zdobil jím nejen obrazy a plakáty, ale též poštovní známky, bankovky, obaly od cigaret, kalendáře nebo jídelní menu. Jeho nejznámějším dílem je cyklus Slovanská epopej, jež se skládá z dvaceti obřích pláten.

Alfons Maria Mucha se narodil 24. července 1860 v Ivančicích na Moravě. V mládí studoval na Slovanském gymnáziu v Brně a poté, co se neúspěšně pokoušel dostat na pražskou Akademii výtvarných umění, odešel do Vídně, kde se živil jako malíř divadelních dekorací. Po tomto angažmá si ho vyhlédl hrabě Khuen Belassia, který jej pověřil vyzdobením vídeňského zámku Emmahof.

Právě hrabě mu pak v roce 1885 dopomohl k přijetí na mnichovskou Akademii umění, odkud Mucha po dvou letech odešel studovat na pařížskou Akademii Julian. Ve Francii několik let setrval. Během nich se živil jako ilustrátor a mimo to vedl svou vlastní výtvarnou školu. V této éře vytvořil například řadu dekorativních panelů Čtyři roční doby, Denní doby, Květiny a Umění.

Zlomový bod, který nastartoval jeho kariéru, přišel v roce 1894. Tehdy jej oslovila jedna z někdejších nejslavnějších hereček Sarah Bernhardtová, aby pro její divadlo vytvořil plakát k představení Gismonda. Výsledek ji tak ohromil, že s Muchou uzavřela smlouvu i na další léta. A nadchl také celou Paříž, jejíž někteří občané pak po nocích vystavné plakáty vyřezávali pomocí žiletek.

Mucha pro slavnou herečku vytvořil množství dalších plakátů. Krom toho se začal věnovat také užité grafice, což zahrnovalo výzdobu nejrůznějších předmětů denní potřeby, ať už šlo o obal od čokolády, láhev vína, šperky či jídelní lístky. Je také autorem prvních československých poštovních známek a bankovek. Katedrála sv. Víta se zase pyšní vitrážemi podle jeho návrhu.

V roce 1900 byl rakousko-uherskou vládou pověřen výzdobou pavilonu Bosny a Hercegoviny na světové výstavě v Paříži, za niž byl oceněn řádem císaře Franze Josefa. Podílel se rovněž na výzdobě nově postaveného Obecního domu v Praze.

Malířský styl, který provozoval, byl tou dobou právě v rozběhu, a Mucha měl velký vliv na jeho rozvoj. Secese, čili art nouveau, dokonce byla v Paříži často označována jako "le sytle Mucha". Jeho jméno bylo synonymem pro optimisticky laděné obrazy znázorňující ženy uprostřed spletitých přírodních motivů.

Později se ale rozhodl pro poněkud odlišné téma. Jeho smysl pro patriotismus mu vnukl myšlenku vytvořit dílo, které bude znázorňovat dějiny Slovanského národa a jeho mýty a legendy. Začal plánovat rozsáhlý cyklus nazvaný Slovanská epopej. Aby ale mohl tento nákladný projekt zrealizovat, vyrazil do Spojených států, kde začal střádat peníze malováním portrétům a vyučováním na akademiích.

Práce ovšem příliš nenesla, a tak jej spasil teprve boháč jménem Charles Crane. Toho umělcův nápad oslovil natolik, že se rozhodl jej financovat. Mucha se tedy vrátil do vlasti a v roce 1910 začal na zámku Zbiroh v západních Čechách pracovat na Slovanské epopeji.

Ačkoli plátna, která cyklus tvořila, byla velice rozměrná, první z obrazů přišly na svět již v roce 1912. Mucha pracoval na více dílech Slovanské epopeje současně a v roce 1919 proběhla v pražském Carolinu výstava jedenácti obrazů. Teprve v roce 1928 byl cyklus čítající dvě desítky pláten dokončen.

Když se rozhořela druhá světová válka, Mucha byl Němci označen za přítele židů a jako jeden z prvních zatčen gestapem. Ačkoli jej po čase propustili, jeho zdravotní stav se zhoršil. Nakonec 14. července 1939 zemřel na zápal plic. Je pohřben na vyšehradském hřbitově.