Alfa Romeo

Italská automobilka Alfa Romeo je členem skupiny Fiat. Za více než stoleté působení si přes řadu kritických chvil vydobyla prestižní pověst. Zejména v první polovině 20. století ji proslavily triumfy závodních vozů, v posledních letech ji na přední pozice na trhu vrátily modely 156 a 147.

Společnost A.L.F.A. (Anonima Lombarda Fabbrica Automobili) vznikla roku 1910 v Miláně na základě společnosti Darracq Italiana a brzy přišla se svým prvním modelem auta. Bylo jím 24HP, jež se představilo na závodě Targa Florio v roce 1911. Jeho čtyřválcový motor dokázal vyvinout rychlost až 115 kilometrů v hodině. První automobily nesly podpis projektanta a designéra Giuseppe Merosiho.

Automobily A.L.F.A. si na okruzích postupně vydobyly věhlas, úspěch automobilky však brzy přerušila válka. V roce 1915 převzal kontrolu nad továrnou podnikatel napoleonského původu Nicola Romeo a rozhodl se směřovat výrobu k válečným účelům, a tak automobily nahradil zbrojní materiál a motory pro letadla. Na konci války převzal Nicola Romeo celý podnik a propůjčil mu své jméno. Firma se pak vrátila k automobilovému průmyslu a v roce 1920 dodala první vozidlo se značkou Alfa Romeo: Torpedo 20-30 HP.

Dvacátá léta odstartovala veleúspěšnou závodní éru Alfy Romeo, reprezentovanou zejména piloty Ascarim, Camparim a Sivoccim. Těmto "třem mušketýrům", jak si je zvykla veřejnost nazývat, se společně s Enzem Ferrarim podařilo dosáhnout četných vítězství včetně světových pohárů.

Dominantním vozem té doby bylo P2, vůbec první Alfa Romeo s osmiválcovým přeplňovaným motorem se dvěma karburátory umístěnými za dmychadlem. Dokázalo překročit 200kilometrovou rychlost a zařadilo se mezi nejlepší stroje Velkých cen 20. let. Pocházel z dílny nového projektanta Vittoria Janoa, který do Alfy přišel z Fiatu. Období úspěchů však ukončily finančními problémy, které podnik na konci 20. let dovedly takřka k zániku.

V roce 1928 firmu opustil Nicola Romeo a pět let nato se jejím vlastníkem stal vládní  institut pro průmyslovou obnovu, který se rozhodl stáhnout automobilku ze závodů. Vozy této značky se tak několik let dostávaly na okruhy výhradně pod hlavičkou stáje Ferrari.

Automobilka, která se stala nástrojem Mussoliniho Itálie, se zaměřila na výrobu nákladních automobilů, autobusů a přešla na linkovou výrobu. Sportovní vozy představoval zejména model 8C 2900, které například na závodech Mille Miglia v letech 1936 a 1938 obsadily všechna tři první místa a stala se jedněmi z nejprestižnějších závodních vozů předválečné doby. Úspěšný byl rovněž monopost P3.

Druhá světová válka znamenala pro Alfu stejně jako pro řadu dalších podniků nemalé vnitřní problémy, ale byla zasažena také zvenčí, a to doslova, jelikož její výrobní závody se opakovaně staly terčem náletů. Po válce se však výroba opět rozjela, nejprve na poli námořních a leteckých motorů. Prvním poválečným automobilem bylo 6C 2500, jichž se v několika verzích vyrobilo kolem 2 800 kusů. Na výsluní se společnost vrátila jak po stránce průmyslové, tak sportovní v polovině století.

V té době se vozy Alfa Romeo dostaly do popředí automobilismu a staly se módní záležitostí i otázkou společenského postavení. Alfu si pořídily hollywoodské hvězdy jako Tyrone Power nebo Rita Hayworth, ale také například Argentinský prezident Peron či egyptský král Farouk a kníže Rainier z Monaka. Oblíbený model Giulietta si zahrál v hollywoodském filmu Cesta s Anitou ze 70. let. Vznikaly i specializované fankluby.

Od této doby tzv. alfamánie se také datuje užívání vozů Alfy italskými pořádkovými silami. Verzi modelu 1900, takzvané pantery, si objednala italská policie i Carabinieri. Dalšími oblíbenými modely byly "vesmírný vůz" Disco Volante nebo sporťák Montreal.

Finanční problémy v 70. letech zapříčinily, že v roce 1986 odkoupila Alfu Romeo italská skupina FIAT, která automobilku společně s Lancií zařadila do seskupení Alfa Lancia S.p.A. S příchodem nových technologií se společnost znovu se odrazila ode dna.

Nový vzestup symbolizovala Alfa 156, který přišla na trh koncem tisíciletí. Roku 1998 si dokonce tento model vysloužil titul Auto roku, nejprestižnější ocenění mezinárodního automobilového tisku. O tři roky později ten samý titul získal model 147. Dalšími posilami automobilky s červeným křížem a zeleným hadem ve znaku se staly například vozy Visconti a Brera.