Článek
Alexandr Lukašenko sedí v křesle prezidenta Běloruska již od roku 1994. Ne nadarmo je s ním spojováno označení poslední diktátor Evropy. V roce 2025 byl posedmé zvolen prezidentem ve volbách, které západní země i běloruská opozice považují za frašku.
„Byl to výsměch.“ Pavel Lukašenkových 87 procent ve volbách neocenil
Lukašenko po rozpadu Sovětského svazu odmítnul taktiku šokové terapie pro přechod ke kapitalismu. Zemi tak nepostihl úpadek životním úrovně a růst oligarchie, který postihl zejména sousední Rusko. Lukašenko se proto prezentoval jako ochránce před ekonomickým kolapsem a sociálními otřesy. To, že Lukašenko zamezil ekonomickému zhroucení se ale děje za cenu tvrdého potlačování opozice, manipulace voleb a omezování svobod a absence reálných reforem, což dlouhodobě brzdí rozvoj země a vytváří závislost na Rusku.
Lukašenko a válka na Ukrajině
Lukašenko dlouhodobě podporuje Putinův režim. Krátce před invazí na Ukrajinu v únoru 2022 Lukašenko spolu s Putinem navštívil vojenské cvičení, při kterém prohlásil, že „tato cvičení pomáhají oběma zemím čelit Západu.“ Při vpádu ruských vojsk na Ukrajinu probíhala část ruského útoku i z Běloruského území.
Lukašenko se narodil v roce 1954 v obci Kopys na severu Běloruska svobodné matce Jekatěrině Lukašenkové. Vyrůstal bez otce, o jehož totožnosti média spekulují. Podle některých jím byl Rom nebo Žid, Lukašenko sám sebe vždy označoval za stoprocentního Bělorusa.
Jako nemanželské dítě v mládí čelil ústrkům, což mu do života dalo vůli jít za svým cílem a něčeho dosáhnout. Po absolvování pedagogické fakulty nějaký čas pracoval jako učitel dějepisu, po pár letech se vrhl na dálkové studium ekonomické fakulty na zemědělské akademii.
Ze sovchozu do vysoké politiky
Koncem osmdesátých let již stál v čele sovchozu Goroděc v Mogiljovské oblasti na východě země a od té doby šla jeho kariéra strmě nahoru. V roce 1990 se stal poslancem. O čtyři roky později byl jako nezávislý kandidát zvolen prezidentem, když ve druhém kole dostal přes 80 procent hlasů.
