Hlavní obsah

Alena Zemančíková

Článek

Články k tématu

Poslední krajíc. Fejeton Aleny Zemančíkové

Když člověk na půlkrajíci chleba k snídani ucítí odpornou chuť plísně, která mu zkazí ráno, když musí zbytek chleba vyhodit do koše, ačkoli je to proti jeho...

Fejeton Aleny Zemančíkové: Na Větrné hůrce

K cestě na Větrnou hůrku nás přiměl podivný autobus. Jel ze slovenských Michalovců přes Prešov a Prahu do Doveru, Londýna, Leicesteru a Bradfordu. Nikde jinde,...

Fejeton Aleny Zemančíkové: Můj zelinář

Václav Havel ve svém slavném eseji Moc bezmocných přivádí na scénu zelináře, který instaluje do výlohy heslo: Proletáři všech zemí, spojte se! Havel na něm...

Fejeton Aleny Zemančíkové: Tři sestry 2019

Kdo by si pomyslel, že Máše jednou bude čtyřicet! Sice sněží, ale rodina se sešla. Máša má dvě děti, ale vdaná je krátce, za muže, který by s ní sice děti mít...

Fejeton Aleny Zemančíkové: Jako z Čechova

Na jevišti kina Hraničář v okresním městě zkoušejí ochotníci hru, která se odehrává v blázinci. Šílenou dívku Coru hraje češtinářka a ruštinářka Věra. Má černé...

Fejeton Aleny Zemančíkové: Růžencová kaple

Starý Henri Matisse, zbědovaný po náročné operaci a plicní embolii, vyděšený nálety na Cimiez poblíž Nice, kde měl dlouhodobě pronajaté apartmá a ateliér, se...

Fejeton Aleny Zemančíkové: Mohyla a lampióny

Za mého dětství v Tachově v šedesátých letech minulého století se v předvečer 7. listopadu pravidelně odehrával stejný rituál: v 17 hodin jsme se shromáždili...

Fejeton Aleny Zemančíkové: Třešně

Třešně jsme si nikdy nekupovali, protože se vždy daly natrhat u silnice. V době mého dětství byly samozřejmě všechny třešně u silnic vysokokmeny, a pokud se ke...

Fejeton Aleny Zemančíkové: Má Má vlast

Poprvé jsem Smetanovu Mou vlast slyšela v rozhlase po drátě, když mi bylo šest. Ležela jsem na kanapi přikrytá dekou a máma mi ke skladbě vyprávěla tu...

Fejeton Aleny Zemančíkové: Ellis Island

Z New Yorku se pluje na Ellis Island přívozem se zastávkou u sochy Svobody. Než ovšem nastoupíte na loď, jste podrobeni poměrně přísné prohlídce, lidé stojí...

Fejeton Aleny Zemančíkové: O dvou životech

Znám jednu dívku a ta má kočku. Taky má byt v nevlídném městě na severu a muže, který je trochu problém. Trochu… před dvaceti lety byl trochu zavřený, jen ve...

Fejeton Aleny Zemančíkové: Přízraky léta

Stane se to vždycky ve východních Čechách, v srpnu, když jedu z prázdnin směrem na západ. Stojí u silnice a stopuje. Poprvé u Nové Paky, kluk v čistém červeném...

Fejeton Aleny Zemančíkové: Jak jsme hráli Husa

Jan Hus má od roku 1945 při výročí svého upálení silnou konkurenci v oslavách konce světové války a osvobození. A my, kteří jsme před mnoha lety v Plzni dělali...

Fejeton Aleny Zemančíkové: Oběť

Je to taková rituální praktika. Když člověku na něčem záleží, musí přinést oběť. A opravdu: tam, kde ji člověk přinese, dílo se zdaří. Oběť spočívá v tom, že...

Fejeton Aleny Zemančíkové: Vědomí konce

Jeden dávný kamarád mi vyprávěl, jak pozval firmu na vyklizení svého starého ateliéru. Učinil to s iluzí, že stěhováci nábytek snesou, odvezou a nabídnou ho...

Fejeton Aleny Zemančíkové: Závěrečná

Stalo se, že jsem nemohla jít na pohřeb svého kamaráda. Příčinou byly dlouhé svátky – těsně před nimi zemřel a hned po nich se konal ten pohřeb, navíc v jiném...

Fejeton Aleny Zemančíkové: Martin a profesor

Martin a profesor se setkali v Berlíně. Profesor sem přišel v roce 1979 učit na univerzitu. Martin je stipendista. Když chodil na jedno z nejprestižnějších...

Fejeton Aleny Zemančíkové: Energetické blues

Ještě si pamatuji, s jakou radostí jsme vyhodili starý kotel na uhlí, z něhož se valily sirné dýmy, po opuštění komína se pustily dolů a lezly při zemi po...

Fejeton Aleny Zemančíkové: Krásný dům

Kdysi jsme bydleli v krásném domě, ve staré lesovně, velikém stavení s uzavřeným dvorem, hospodářskými budovami, kanceláří, pokojem pro adjunkta a velikým...

Alena Zemančíková: Tři obrázky ze Lvova

Města západní Ukrajiny (o té východní nic nevím) se proti našim městům do výšky ztrácejí v korunách stromů, které se tyčí před okny domů, v ulicích starých...

Fejeton Aleny Zemančíkové: Prudký tah vzhůru

V devadesátých letech jsme několikery prázdniny vandrovali s přáteli, dětmi a koněm. Bydleli jsme tehdy u Chebu na samé hranici s Bavorskem a naše kobyla byla...

Fejeton Aleny Zemančíkové: Jste to vy?

Nedávno se mi přihodilo něco, co jistě všichni znáte. Jedu metrem a proti mně, ne bezprostředně, ale šikmo přes uličku, sedí a čte knížku člověk, kterého znám,...

Fejeton Aleny Zemančíkové: Hluk

Poprvé jsem se s tím, že hluk je cosi nehygienického a zdraví škodlivého, setkala brzy po převratu, když si v bývalém vesnickém kině vedle našeho domu zřídila...

Fejeton Aleny Zemančíkové: Zarovnaný obzor

Na konci osmdesátých let 20. století bylo poutní místo na kopečku v naší pohraniční vsi v troskách – vypáleno, počmáráno, hřbitov i ambity zarostlé, vedle...

Fejeton Aleny Zemančíkové: Muškáty

Pokojový pepřovník se mi podařilo v zimě sežehnout mrazem a na jaře sluncem, takže je dnes pětkrát menší a neduživější, než byl v době, kdy se ke mně po tetině...

Fejeton Aleny Zemančíkové: Třesoucí se ruce

Nevím, co přesně způsobuje třas rukou, jen vidím od samého počátku své paměti, jak se drobná kostnatá ruka mé matky třese, nesouc hrníček s kávou, až kafe...

Reportáž z Černovic: Trubka místo mramoru

Vyrostla jsem v kraji zarostlých hřbitovů, patřily zrušeným obcím, z nichž byli vystěhováni obyvatelé. Po převratu se potomci těch vystěhovaných začali vracet...

Alena Zemančíková: Arte(f)akt

Profesor Císař v divadelní lóži zvedl prst a řekl: „Pane kolego, na pojem artefakt mi nesahejte!“ A ten kolega, teatrolog, se smál, když mi vyprávěl tuhle...

Fejeton Aleny Zemančíkové: Železářství

Obchod je komunikační akt, je k němu zapotřebí dvou stran a obě musí být aktivní. Kouzlo a poezii obchodu dělá právě to dorozumění, to, že jsme oslovováni,...

Nad výstavou: Kam zmizela elegance?

Historie naší rodiny se v první polovině 20. století odehrávala v Praze. V Troji bydlela teta Eliška, babiččina sestra. Původně měla malý obuvnický závod,...

Fejeton Aleny Zemančíkové: Advent

A teď už půjdu a doma si pustím v televizi doktora House a švédskou detektivku s depresivním komisařem a vlezu si do postele a nebudu dělat nic, říkám si večer...

Fejeton Aleny Zemančíkové: Křivda

Stížnost přišla na obecní úřad už před rokem, ale působila tak nesmyslně, že jí nikdo nevěnoval pozornost. Až teď, když se dostavil soudní znalec, který je...

Fejeton Aleny Zemančíkové: Zahrady

Když jsme dostali kdysi na konci sedmdesátých let minulého století služební byt ve velké metternichovské lesovně na severním Plzeňsku, patřily k tomu tři...

Fejeton Aleny Zemančíkové: Uprostřed Evropy

Jdu v mrazivém odpoledni na Dyleň a myslím na to, jak jsem si tam poté, co padla elektricky nabitá stěna z ostnatého drátu a takzvaná signálka se stala červeně...

Fejeton Aleny Zemančíkové: U nemocnice

Když v roce 2004, za toho horkého léta, paní Letenská rozdělávala sáček s ovesnými vločkami, které sypala na terasu sýkorkám, zjistila, že to nedokáže.

Fejeton Aleny Zemančíkové: Blázen v domě

Bláznem v domě jsme byli sužováni několik let. A přitom to začalo tak nevinně. Bydlel v bytě pod námi, dům stál v Železniční ulici v krajském městě, hned vedle...

Fejeton Aleny Zemančíkové: Zlá babička

J. K. Tyl se narodil počátkem února 1808 v Kutné Hoře. Jsme-li v tom zimním čase v Plzni, děláme takovou obchůzku: napřed jdeme na Mikulášský hřbitov, kde má...

Fejeton Aleny Zemančíkové: Jak jsme vandrovali

V čase krachujících leteckých společností a zablokovaných dálnic vandrujeme pěšky. Z někdejší naší početné společnosti zbyli jsme tři: dvě ženy a muž. Vídáme...