AK-47

AK-47 je jedna z nejslavnějších zbraní, které se kdy objevily na bojištích celého světa. Tuto útočnou pušku sestrojil v roce 1947 sovětský konstruktér Michail Kalašnikov. Dostala oficiální název Automat Kalašnikova vzor 47. Je i na vlajce Mosambiku.

Díky své spolehlivosti a odolnosti se stala nejpoužívanější útočnou puškou světa. AK-47 konstrukčně spojuje rychlost střelby samopalu s dostřelem a průbojností klasické pušky. I přes to, že má téměř 70 let starý design, stále se hojně využívá.

Patří do výzbroje armád nebo speciálních jednotek více než 100 států světa. Hojně ji využívají teroristické organizace a radikální islamisté z Al-Káidy nebo Tálibánu. AK-47 se dostala i do Guinnessovy knihy rekordů jako vůbec nejrozšířenější zbraň. Analýza vypracovaná v roce 2007 pro Světovou banku uváděla, že z 500 miliónů střelných zbraní používaných po celém světě je 100 miliónů AK-47 nebo jejích dalších variant.

Původní verze využívá náboj 7,62x39 mm vzor 43. Při střelbě zbraň využívá tlaku prachových plynů odebíraných z hlavně prostřednictvím plynového kanálku. Díky svému jednoduchému zpracování se ze zbraně dá střílet, i když je silně znečištěná.

Kadence střelby je při plně automatickém režimu 600 ran za minutu. Zbraň se může nastavit na střelbu ve třech režimech. Jednotlivě, dávkou po třech nábojích a v automatickém režimu. Standardní zásobník má 30 nábojů a na zbraň se dá připojit bajonet. Využívá kovová mířidla nastavitelná od 100 do 800 metrů. Nevýhodou může být vyšší hmotnost, která činí 4,3 kilogramu, a absence lišty pro montáž přídavných zařízení, jako je třeba kolimátor.

Náboj 7,62x39 mm vzor 43 byl vynalezen během druhé světové války v Sovětském svazu. Vybrán byl pro tuto zbraň díky svému výkonu a také proto, že si zachovává funkčnost i při teplotách od −50 °C do 50 °C. Vyrábí se dodnes.

Vývoj začal v posledním roce druhé světové války. O rok později byl představen typ AK-46 a typ AKS, který měl sklápěcí pažbu. Sovětská armáda nakonec přijala verzi AK-47 v roce 1949. Ta se pak rozšířila téměř do všech zemí Varšavského paktu, s výjimkou tehdejšího Československa. Naše armáda využívala převážně zbraně domácí konstrukce, v tomto případě to byl samopal vzor 58.

Současná ruská armáda využívá typ AK-74 a ve vybraných jednotkách AK-103, který je modernizovaný, například o instalační lištu pro přídavná zařízení a na místo kovu je tvořen především z plastů. Typ AK-74 začal nahrazovat svého předchůdce v roce 1974. Dalším z typů vycházejících z AK-47 je například AKM nebo RPK, což je kulometná verze.

Při vývoji útočné pušky AK-47 se Michail Kalašnikov podle některých odborníků inspiroval i německou útočnou puškou StG 44 (Sturmgewehr 44). To byla vůbec první zbraň tohoto typu na světě. Ruští znalci ale toto tvrzení rezolutně odmítají. Jisté je, že na konci války Sověti zkonfiskovali množství konstrukčních materiálů k StG 44 a její vynálezce Hugo Schmeisser byl nucen pracovat pro Sovětský svaz v Iževské zbrojovce, kde byl zkonstruován a sériově se vyráběl model AK-47.

Michail Kalašnikov se narodil 10. listopadu 1919 v Altajské oblasti ve vesnici Kurja. Vyučil se zámečníkem a roku 1938 byl odveden do Rudé armády. Kvůli malému vzrůstu a technickým dovednostem skončil jako mechanik u tankistů a později tanku velel.

Nad konstrukcí nové zbraně začal uvažovat poprvé v roce 1941 poté, co byl zraněn v bitvě o Brjansk. Chtěl vytvořit takovou, která by nahradila nepřesné samopaly a nepříliš výkonné pušky. První model sestavil bez oficiálního povolení, v roce 1947 pak uspěl v soutěži s modelem AK-47. V roce 1971 získal titul doktor technických věd. Téměř celý život prožil v Iževsku a spolupracoval s tamní zbrojovkou, jež jeho útočnou pušku vyrábí dodnes. Michail Kalašnikov zemřel 23. prosince 2013.