Článek
Obchodní dohodu proti padělatelství ACTA (Anti Counterfeiting Trade Agreement) podepsalo v roce 2011 prvních osm zemí jako nástroj k potlačení šíření padělků všeho druhu, zejména předmětů duševního vlastnictví. Později se k ní připojila většina států Evropské unie. Dohoda vzbudila řadu kontroverzních reakcí. Některé země, například ČR a Polsko, zastavily ratifikační proces.
Přijetí kritizované dohody ACTA některými zeměmi rozpoutalo po celém světě protesty a rozdělilo obyvatele - zejména z řad počítačových uživatelů - na dva znepřátelené tábory. Zatímco jedni tvrdí, že dohoda směřuje k omezení lidských svobod a k cenzuře, podle druhých má do budoucna zajistit vyšší mezinárodní standardy vymáhání práv duševního vlastnictví a potlačit nelegální kopírování.
ACTA jako vůbec první mezinárodní smlouva stanovuje pravidla pro ochranu duševního vlastnictví v prostředí, kterému dominuje elektronická komunikace. Samotná dohoda má přitom bojovat komplexně proti veškerým nelegálním kopiím, ať už se jedná o falešné léky nebo napodobeniny kabelek.
Kontroly na hranicích a nejasný výklad dohody
Nesouhlas s mezinárodní smlouvou projevily tisíce lidí v různých zemích. Nejrazantněji se proti němu postavili stoupenci pirátských stran a hackeři vystupující pod hlavičkou hnutí Anonymous. Ti zaútočili na některé státní weby včetně stránek Bílého domu, FBI nebo CIA. V Česku se jim podařilo vyřadit z provozu stránky Občanských demokratů a napadli i stránky Sněmovny.
Znepřátelené strany se přou o to, do jaké míry dohoda zasáhne život běžných obyvatel. Jedním z nejdiskutovanějších témat je, zda smlouva povede například k svévolné hraniční kontrole elektronických médií. Podle odborníků jsou takovéto obavy liché. V reakci na pozastavení ratifikace to oznámil i premiér Petr Nečas.
ACTA má podle autorů směřovat především k pochytání "velkých ryb", nikoli jednotlivců. Dohoda stanoví, že státy mají postupovat v souladu se svým systémem ochrany práv k duševnímu vlastnictví. Spekulace kolem toho, do jaké míry by se měly jednotlivé státy řídit pravidly obsaženými ve smlouvě, zůstávají ve velké míře nezodpovězené.
Ke sporům přispívají zejména nejasnosti kolem obsahu smlouvy. Ta je podle některých sepsána příliš volně a nevymezuje striktní pravidla. Obsahuje například nepovinné pasáže, čímž přiživuje rozdílné výklady smlouvy. Přispívá k tomu i odlišný právní systém jednotlivých signatářských zemí. "Nemůžete říct, že ACTA zavádí trest smrti jen proto, že to přímo nevylučuje," uvedl na adresu odpůrců advokát Jiří Čermák.
Většina odborníků se navíc shoduje, že ACTA nepřináší žádné výrazné změny a pouze oživuje to, co již zavedly jiné mezinárodní dohody. Dosud podobnou problematiku řešila například dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) nebo Světová organizace duševního vlastnictví (WIPO) pod OSN.
Přijetí provází složitý proces
Dohodu iniciovaly v roce 2006 Spojené státy a Japonsko, světově nejvýznamnější držitelé práv k duševnímu vlastnictví. Kromě těchto dvou zemí se pod ni v říjnu 2011 podepsalo dalších šest států (Austrálie, Kanada, Maroko, Nový Zéland, Singapur a Jižní Korea). Další signatáři přibyli 26. ledna 2012, kdy dohodu schválilo 22 z 27 států Evropské unie včetně České republiky.
Samotou ratifikaci, tedy přijetí do právního systému, ale některé státy zastavily. Učinila tak i ČR. Premiér Petr Nečas to zdůvodnil tím, že je potřeba smlouvu ještě analyzovat.
ACTA je pouze dohodou, takže aby postupy v ní definované mohly být v jednotlivých signatářských zemích uplatňovány, musí se stát součástí legislativy daných států, které mohou též zavést rozsáhlejší prosazování práv k duševnímu vlastnictví, než vyžaduje tato dohoda.
Dohodu musí schválit Evropský parlament i jednotlivé členské země EU. Poté, co ji ratifikují, bude ACTA předložena Radě ministrů ke konečnému přijetí. EU následně oznámí přijetí ostatním signatářům ACTA, která pak vstoupí v unii v platnost. Do budoucna by měl být zřízen zvláštní úřad, který se má zabývat dodržováním dohody.
Evropský parlament definitivně smlouvu odmítl 4. červnce 2012. Proti smlouvě hlasovalo 478 poslanců, 39 jich bylo pro a 165 se hlasování zdrželo. Z toho vyplívá že na území Evropské unie nemůže smlouva vejít v platnost.
