Článek
Termín coulrofobie, kterým se označuje chorobný strach z klaunů, pochází z řeckého slova koulron, což znamená chůdy. Výraz kolobathristes představuje člověka na chůdách — na nich klauni dříve v cirkusech vystupovali.
„Strach z klaunů může u člověka vzniknout vlivem negativní zkušenosti z minulosti. Jakékoli další setkání s klaunem v něm vyvolá vzpomínky, začne mít stejné symptomy jako kdysi, pociťuje úzkost a navyšuje se u něj obava, například že by na něj klaun mohl vyskočit zpoza rohu a ublížit mu,“ uvedla Boučková.
„Nastupuje vyhýbavé chování – jedinec eliminuje riziko, že by klauna zase mohl potkat, čímž se jeho život postupně omezuje.“
„V podstatě jde o iracionální podmíněnou, tedy naučenou, reakci mozku. Iracionální proto, že nemáme důvod se bát. Když nás jednou vyděsil klaun, neznamená to, že jsou všichni ostatní zlí. U někoho se reakce na podnět klauna usadí, u někoho nemusí. Vše záleží na charakteru člověka. Nelze tvrdit, že každý, koho klaun vyděsil, na ně automaticky získá fobii,“ vysvětlila psycholožka.
Inspirace ve filmech
Strach z klaunů mohou vyvolávat i přehnaně zvýrazněné určité rysy v obličeji, jakými jsou rozšklebená pusa, velké oči, zvednuté obočí apod.
„Na každého to však může působit jinak – záleží to na emočním rozpoložení a povaze jedince. Někdo se skutečně vyděsí a bojí, jiný považuje takový strach za zábavu a žádné negativní důsledky tohoto strachu v budoucnu nepociťuje,“ poznamenala.
Útočníci se patrně inspirují v popkultuře, např. snímkem „To” podle románu Stephena Kinga, kde řádí tancující klaun Pennywise, či postavou Jokera v sérii o Batmanovi režiséra Christophera Nolana. Motiv zlého klauna se ve filmech objevuje již od osmdesátých let, kdy také vypukla první velká vlna útoků v americkém státě Massachussetts.
Útoky zřejmě podpořila také známá kauza sériového vraha a homosexuálního pedofila Johna Wayna Gacyho z Chicaga, který se jednu dobu živil jako klaun v nemocnicích. Vymyslel dvě postavy, šťastného Poga a smutného Patchese. Jeho zločiny neměly s bavením dětí nic společného, přesto si vysloužil přezdívku „klaun zabiják“.
Fobii si můžeme vypěstovat na cokoliv
Seznam fobií není zdaleka ustálen, mění se v průběhu doby tak, jak se mění svět okolo nás. Takže fobii z klaunů v klasické psychologické odborné literatuře pravděpodobně nenajdete.
„Strachy z věcí okolo nás, které se stávají pro některé lidi ochromujícími, se v dnešní době díky médiím a sociálním sítím šíří daleko rychleji a sekundárně se mohou volně přenášet i na další lidi, kteří nebyli vystaveni nepříjemnému a stresujícímu zážitku přímo,“ uvedla psycholožka Marta Boučková.
„Představte si fobii z pavouků. Taková fobie často vzniká i u lidí, kteří jedovatého pavouka nikdy neviděli, v životě je žádný nekousl, ale přesto se jich bojí. Vědomí tohoto zdánlivě nebezpečného prvku se jako lavina šíří společností a fobií z pavouků se tak ‚nakazí‘ jedinci, kterým ostatní o pavoucích jen vypráví,“ objasnila.
Podle psycholožky však lze získat fobii prakticky na cokoliv.
„Fobie jsou naučené formy strachu a jejich seznam se neustále rozšiřuje. Podle druhu podnětu strachu se sice vymýšlejí latinská pojmenování, ale fobie jsou v zásadě stejné, nedají se takto kategorizovat. Odlišné jsou pouze postupy léčby či terapie, ty jsou vždy specifické pro konkrétního pacienta,“ podotkla Boučková.
