Potraviny po žních ještě víc zdraží, míní majitel masokombinátu

Nemohu mluvit za celé odvětví nebo ostatní podniky, mohu jenom říct to, co se týká našich podniků, konkrétně Písku a Poličky. Situace je nepřehledná, zmatená, nepříznivá, zkráceně řečeno. Jsem v podniku 27 let, na této židli sedím přes dvacet let a za tu dobu takový stav nikdy nebyl. Byly doby lepší i horší, ale dnes jsme v situaci, kdy nemáme v podstatě jediný stabilní bod. Všechno se překotně vyvíjí a situace je poměrně nepředvídatelná, a to jak v nákladové části, v nákupu surovin, materiálu, tak v odbytu, co a za kolik se prodá.

Všechno dohromady. Že energie zdraží, jsme všichni čekali. Když se situace začala trochu stabilizovat počátkem února, tak ke konci února přišla invaze na Ukrajinu a v tu ránu je zase všechno úplně jinak. Je to opravdu složité, vyrábíme, prodáváme dál, ale vývoj je nejasný, pořád jednáme o cenách, sháníme suroviny a otázka je, za kolik.

Dá se říct, že k tomu moc nedošlo. My jsme jednali, avizovali zdražení v závislosti na prognózách, o co jsme potřebovali zdražit. Co se týče hovězího, tam jsme trochu zdražili už mezi prosincem a lednem. U nákupu živého dobytka stoupala cena už od září října, takže tam jsme byli schopni prosadit částečné zdražení. Nicméně zdražení nepokrylo ani náklady na zvýšené energie. U vepřového jsme chtěli zdražit, na začátku roku jsme i něco málo zdražili, ale cena prasat šla dolů, takže jsme ve finále mezi prosincem a únorem zlevnili téměř o 4 koruny (na kilogram) vepřové maso a u salámů o korunu.

Nepodařilo se nám prosadit zdražení, které jsme potřebovali. Do poloviny února byla cena u prasat nízká a ještě mnohem nižší byly ceny dovozových dílů, dovozových mas. My, co máme porážky, jsme oproti konkurenci, jejichž výroba je postavena na dovozu, byli někde mezi 10 až 15 korunami dražší už na vstupu. Pak se během čtrnácti dnů situace úplně otočila, z 29 až 30 korun, které jsme zaplatili v polovině února, jsme v polovině března platili už 37 korun a dnes platíme 46 korun, takže to je o 60 procent zvýšení ceny základního vstupu.

Ano, pro Písek jatečná prasata z českého trhu. Naše cena se v podstatě řídí německou burzou. Ve středu Němci vyhlásí cenu a podle toho se domlouvají ceny s našimi dodavateli na další týden.

Nemáme.

Chovatelé samozřejmě nemohou dlouhodobě vyrábět se ztrátou. To ostatně nemůžeme ani my. Nevím, jestli zrovna třetina jich chce zavřít, ale předpokládám, že to číslo vychází z nějakého průzkumu a je podobné tomu, co mám informace od našich dodavatelů. Někdo řekne, že vydrží a bude dál produkovat, druzí že počkají do žní a pak se uvidí. To je asi nejčastější, protože chovatelé mají krmný fond zajištěný většinou do žní. A třetí říkají: my už to zavřeme. Vím, že někteří už začali zabíjet prasnice. Teď se situace trochu zlepšila, protože prodávají za dobré ceny. Je ale otázka, jestli jde jen o momentální cenový výkyv, nebo o dlouhodobý trend.

Všichni jsme na jednotném evropském trhu. Když nebudou prasata v České republice, tak v současné situaci není problém je dovézt. Je otázka, co v budoucnu, protože nevíme, co se může stát. Německo v rámci Green Dealu chce snížit produkci vepřového kvůli životnímu prostředí a chtějí vyrábět jen pro svou spotřebu. Španělé jsou v obrovských problémech, protože nemají krmení, které vozili z Ukrajiny, takže se může stát, že vepřového bude najednou nedostatek. Uvidíme, jaký bude další vývoj. Hodně se mluví o soběstačnosti.

U nás v ČR jsme ve vepřovém na 45 procentech spotřeby, takže produkce je stejně nedostačující. Je otázka, co předvídat dál, nahoru jde inflace a pravděpodobně klesne koupěschopnost, jestli je dneska spotřeba kolem 40 kg vepřového, nebude pak 30 kg? Pak nám soběstačnost při současném stavu stoupne ze 40 na 60 procent a přitom nevykrmíme jediné prase navíc. Ale je to hrozně nepředvídatelné, vlivů, co se může stát a ovlivnit situaci, je momentálně strašně moc.

U hovězího masa jsme exportní, ale máme hodně nízkou spotřebu, jen něco kolem 7 kg na osobu. Bude záležet, kam až se vyšplhají prodejní ceny, protože i tam musí dojít ke zdražení, ale snižování stavů nepředpokládám.

Nám vylétly náklady už o více než 30 procent. Jestli chceme přežít, tak cena musí jít nahoru. Otázka je, o kolik a kde se zastaví nárůst cen energií. Loni v prosinci jsme platili za elektřinu tisíc korun (za megawatthodinu), v lednu a v únoru 5500 Kč, začátkem března cena na burze vylétla na 13 600 korun, teď je zhruba 6000 Kč.

Když si vezmu naši produkci a dopočítám vícenáklady, při této ceně by to pro nás znamenalo každý měsíc 30 milionů nad rámec standardních nákladů jenom za energie, a to jsou peníze, které těžko někde promítneme. Nás nejvíc vyčerpává rychlost těch změn, protože jsme blokovaní cenovými dohodami se zákazníky na jeden až tři měsíce. Když si představíte, že jsme v prosinci, kdy elektřina stála tisíc korun, domlouvali ceny na únor a březen, tak je jasné, že dlouhodobě to nemůžeme ustát.

Všichni mluví o zdražování nafty, elektřiny, plynu a o potravinách, ale v závislosti na energiích se tím pádem zdraží úplně všechno. Uvidíme, kam porostou náklady, u potravin, konkrétně u nás, myslím, že se nárůst přibrzdí, že už ceny vstupů moc nahoru nepůjdou, a doufám, že snad vydrží do žní.

V obchodech však nyní určitě ceny dál porostou, protože zvýšené náklady se ještě zdaleka nepromítly do konečných cen pro spotřebitele. Jak se ale promítnou vstupy do zemědělské prvovýroby a ceny rostlinné produkce do živočišné? Myslím, že po žních přijde druhá vlna zdražení, kdy půjdou razantně nahoru ceny všech potravin.

Jestli se loni tuna ledku prodávala za 5000 korun a dnes se prodává až za 30 000 Kč, plus některé položky vůbec nejsou, tak je jasné, že nákladové ceny budou diametrálně vyšší, a hlavně pak prodejní ceny. Řep­ka se aktuálně prodává až za 22 tisíc Kč za tunu a pšenice za 12 tisíc, to je víc než dvojnásobná cena, než jakou měli chovatelé kalkulovanou v krmném fondu.

Podstatně. Situaci velmi zjednoduším. Na straně dodavatelské je to o dodávkách materiálu, za kolik a kdy, a na straně odběratelské o ceně. Ve standardním režimu jsme vypsali výběrové řízení na dodávku, dostali jsme a vyhodnotili nabídky, podepsali smlouvu a dodávky běžely podle smlouvy. Věděli jsme, že například abychom dostali fólie, máme objednací dobu měsíc.

Dnes vypíšeme výběrové řízení a přijdou nám nabídky typu: v současné době folie stojí tolik, ale dodat vám ji můžeme nejdřív asi v červenci nebo v srpnu, ale nevíme, jestli objemově vykryjeme všechno, a nevíme za kolik. Takže místo reálného rozhodování o nákladech je to spíš spekulativní, intuitivní nákup.

Za rok 2021 jsme měli za oba podniky obrat zhruba čtyři miliardy korun. Zisk byl zhruba na úrovni 1,5 procenta, tedy kolem 60 milionů, což je takový lehce podprůměrný výsledek. Výsledek poznamenal nárůst cen nákladových položek jako obaly, kartony a další pomocný materiál. Proti roku 2020 obrat máme zhruba stejný, ale ziskově jsme výrazně poklesli. Pro letošek mám odhad pesimistický, protože první tři měsíce byly tragické a nevíme, co nás všechno ještě čeká.

Vzhledem k tomu, že lidí byl dlouhodobě a pořád je nedostatek, nepředpokládám, že bychom propouštěli. Uvidíme ale, jaké budou prodejní ceny a jak ovlivní koupěschopnost, ta nás bude ovlivňovat jak z pohledu objemu produkce, tak i z pohledu počtu zaměstnanců. Já ale předpokládám maximálně vyrovnání nabídky a poptávky na trhu práce, a tím stabilizaci pracovních kolektivů.

Každá pomoc je dobrá. Nám to určitě nebude řešit nějaký zásadní problém, protože naše hlavní nákladové položky jsou základní surovina, energie a mzdy. Nafta je také významná, ale není hlavní problém. Hlavně si nemyslím, že by snížení daně bylo opatření, které by mělo význam z pohledu celkového řešení situace.

Situace je nepřehledná a mám dojem, že na rozdíl od jiných států prakticky vůbec nic neřešíme. Podle vlády nic dělat nejde. Navíc opatření provází složitá byrokracie, takže přicházejí s křížkem po funuse. Když se podíváte kolem, tak všechny státy už na současnou situaci nějakým způsobem reagovaly, u nás je všechno na dlouho.

DPH to nevyřeší. Možná lehce sníží konečnou cenu pro spotřebitele, ale spíše ani to ne. Většinou, když se snižovala nebo zvyšovala DPH, tak byl efekt nepatrný. To neřeší hlavní problém, kterým je naše závislost na cenách vstupů.

To samé, co o kontrolách marží u prodejců pohonných hmot, že jsou k ničemu. Tedy pokud není smyslem mediální dehonestace nejkřiklavějších případů. Neumím si představit, jak lze v tržním prostředí zákonným způsobem někomu nařídit marži.

Jak jsem již řekl, za největší problém považuji naši přílišnou závislost na dovozu komodit, takže by měla přijít s komplexními, systémovými změnami, které budou mít dlouhodobý význam. Konkrétně mám na mysli např. elektrickou energii. Jako republika jsme exportní, energii vyvážíme, ale všichni platíme vysoké ceny podle burzy.

Je mi jasné, že změna tohoto systému není ani jednoduchá, ani rychlá, ale určitě je proveditelná, jen se musí chtít. Kontrolu marží a další jednotlivá, na sobě nezávislá a nekoncepční opatření považuji spíš za politické divadlo než za reálnou pomoc. Jednomu pomohu, druhého poškodím. Podle mne by občané a české firmy měli být vždy až na prvním místě.