Článek
O úmrtí informoval Deník N s odvoláním na spisovatelovu dceru. Agentuře ČTK informaci potvrdil předseda Českého centra mezinárodního PEN klubu Jiří Dědeček.
Stránský se narodil 12. srpna 1931. Jeho otec pocházel ze starobylého šlechtického rodu, matka byla dcerou agrárního politika Jana Malypetra, prvorepublikového předsedy vlády a sněmovny. V mládí Stránského formovala skautská vlčata a atmosféra na dědečkově statku, kam se sjížděly přední osobnosti politiky a společenského života. Od matky, absolventky divadelní konzervatoře, pak získal blízký vztah k umění a literatuře.
Jako mladý student gymnázia se Stránský zapojil do květnového povstání v roce 1945. Jeho otec, významný pražský advokát, byl za války vězněn v Osvětimi a pak znovu zatčen v roce 1948. V roce 1950 zatkli i Stránského bratra Jana. Sám Jiří musel opustit těsně před maturitou gymnázium, v roce 1952 byl rodině zkonfiskován dům a musela se vystěhovat z Prahy. Stihl jej tak osud potomka třídních nepřátel režimu, které bylo potřeba „zadupat do země”.
Jiří Stránský na snímku z roku 2009
V roce 1953 byl zatčen, obviněn ze špionáže a odsouzen za velezradu k osmiletému žaláři. Ve vězení se setkal i se spisovateli Františkem Křelinou, Josefem Knapem a Janem Zahradníčkem. Ve vězeňském táboře na Bytízu poznal Zdeňka Rotrekla i Karla Pecku. Propuštěn byl v roce 1960.
Ve svých dílech čerpal z vlastních zkušeností člověka, který byl za komunistického režimu dvakrát uvězněn - druhý trest dostal v 70. letech za údajné rozkrádání. Je například autorem knihy Zdivočelá země, podle níž vznikl stejnojmenný televizní seriál.
Napsal řadu próz, mimo jiné Povídačky pro Kláru, Aukce, Přelet nebo Tichá pošta. Byl také autorem scénářů k seriálům a filmům, mezi nimiž byly Tábor Černého delfína, Bumerang či Kousek nebe. Je rovněž spoluautorem dokumentu Ztráta paměti a na kontě má i rozhlasové hry, fejetony a překlady z angličtiny.
V roce 1990 se stal členem českého PEN klubu a od roku 1992 mu po téměř 14 let předsedal. Byl také členem Konfederace politických vězňů a od února 2000 až do roku 2006 zasedal v Radě Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj kinematografie.
Za svoji činnost i občanské postoje získal řadu ocenění. V roce 2001 mu prezident udělil medaili Za zásluhy. Za dlouholetou práci pro skautské hnutí obdržel v roce 2011 nejvyšší skautské ocenění - Řád Stříbrného vlka. Ve stejném roce pak Stránský získal medaili Artis Bohemiae Amicis (Přátelé českého umění). Byl laureátem Ceny Karla Čapka, v roce 2015 se stal Rytířem české kultury a před třemi lety dostal Cenu Arnošta Lustiga.
Stránský byl vdovec, manželka Jitka, s níž žil v letech 1960 až do její smrti v roce 2010, byla architektkou. Narodily se jim dvě děti - syn Martin a dcera Klára. Vztah mezi Stránským a jeho ženou byl silný a trvalý, již před svatbou jej sedm let navštěvovala ve vězení.