Systém protivzdušné obrany Buk

Buk je taktický mobilní systém sovětských protivzdušných raket využívaný od osmdesátých let pro ochranu bojiště i strategických cílů. Radarem naváděnými řízenými střelami může ničit letadla, střely s plochou dráhou letu nebo naváděné bomby. Ve výzbroji Ruska i Ukrajiny je dosud. Pozornost připoutal poté, co se objevilo podezření, že sestřelil v červenci 2014 malajsijský dopravní letoun nad východem Ukrajiny ovládaným separatisty.

Dosah systému se liší podle verze a použitých protiletadlových řízených střel. Minimální se pohybuje mezi 2,5 až čtyřmi kilometry, maximální od třiceti do padesáti kilometrů. Výškový dosah se liší podle verze, nejstarší měla 14 kilometrů, novější až 25 kilometrů.

Rakety letí rychlostí třikrát až čtyřikrát překonávající rychlost zvuku a mohou zasahovat cíle letící stejnou rychlostí.

Systém se sestává ze čtyř částí namontovaných na pásových vozidlech. Jsou to přehledový a naváděcí radar, řídící a povelové stanoviště, odpalovací zařízení s raketami a poslední je zásobovací a logistický. V základní konfiguraci modernizovaného systému M1 má tři pásová vozila. Na jednom je radar 9S18M1, na druhém velitelské stanoviště 9S470M1, kde je řídicí systém pro navádění rakety. Třetí vozidlo s odpalovacími zařízeními čtyř raket 9A310M1S však podle ročenky vojenské techniky Jane´s může operovat i samostatně, kdy pomocí vlastního zabudovaného radaru cíl detekuje a navádí na něj raketu.

Rakety spalují tuhé pohonné hmoty. Střela využívá proporcionální navigace. Má poloaktivní navádění, kdy je stále udržována na vektoru mířícím na cíl. Tříštivá hlavice o hmotnosti 70 kg exploduje buď v blízkosti cíle, nebo kontaktně.

Systém byl vyvíjen od roku 1972 jako náhrada systému Kub (v kódu NATO SA-6 Gainful), jenž měl tři rakety na vozidle a byl proto přezníván jako tři prsty smrti. Kub, jenž je stále ve výzbroji Armády české republiky, měl Buk překonávat ve všech parametrech. Současně však s ním měl být kompatibilní, aby se daly kombinovat, což urychlilo zavádění Buku do výzbroje. První verze systému 9K37-1 Buk byla označena za operační v roce 1980. Využívala střely 9M38 (v kódu NATO SA-11 Gadfly) o hmotnosti 690 kg letící třikrát rychleji než zvuk s dostřelem 30 km a výškovým dosahem 14 000 metrů.

Pro námořnictvo byl vyvinut systém 3S-90 Uragan se stejnými raketami, ale s jinými odpalovacími zařízeními a radary. Jako první byl instalován v roce 1983 na torpédoborcích řady 956 Sovremennyj.

V stejném roce už dostávaly síly protivzdušné obrany modernizovanou verzi 9K37M1 Buk M1 s výkonnějšími radary, vyšší úspěšností zásahu a větší rezistencí vůči elektronickému rušení. Výškový dostup se zvýšil na 22 000 metrů.

Další modernizace proběhla v devadesátých letech. Jejím výsledkem byla verze 9K37M1-2, která byla zařazená do služby v roce 1998. Ta už využívala nové střely 9M317 se vyšší rychlostí čtyřikrát překonávající rychlost zvuku s dosahem 42 km a výškovým dosahem 25 km. Střela dostala v kódu NATO označení SA-17 Grizzly.

V roce 2004 se objevila se i nová námořní varianta Buku 3S90, který může startovat i vertikálně z odpalovacích zařízení na lodích a v roce 2007 se objevila exportní verze Buku 9K317E Ural, která má další vylepšení.

Ta předznamenala přechodovou pozemní verzi 9M317M2-3 s novým fázovým radarem, který umožnil zvýšit počet současně zaměřovaných cílů na čtyři při sledování 24 dalších.

V roce 2007 ruské pozemní síly avizovaly, že zařadí do výzbroje zcela novou verzi Buk M3 s nově koncipovaným odpalovacím zařízením se šesti střelami v odpalovacích trubicích.

Buky má ve výzbroji Rusko, i další nástupnické státy SSSR Ukrajina, Bělorusko, Ázerbajdžán a Gruzie. Má je také Bulharsko, Indie, Severní Korea, Vietnam, Venezuela, Egypt, Sýrie, Finsko a Čína, která se podílela na modernizaci námořní varianty.

Buky byly využity především při konfliktu v Gruzii. Abcházie uvedla, že s jejich pomocí sestřelila čtyři gruzínské bezpilotní letadla. Gruzínské Buky jsou zřejmě odpovědné za sestřely tři bitevníků Suchoj Su-25 a jednoho bombardéru Tupolev Tu-22M během rusko-gruzínské války o Jižní Osetii v roce 2008.

Kolona syrských Buků mířících do Libanonu, kde je mělo zřejmě dostat hnutí Hizballáh, byla zničena při izraelském náletu v roce 2013.