Článek
Pánové řečníci,
pane premiére, Milý Justine,
členové vlády a parlamentu,
přítomni hosté, drazí přátelé,
než začnu, chci, abyste pochopili mé pocity, pocity Ukrajinců. Co nejvíc to půjde. Pocit během těchto dvaceti dnů. Dvaceti dnů totální invaze Ruské federace po osmi letech války na Donbasu.
Jen si to představte... Představte si, že ve čtyři ráno každý z vás slyší výbuchy. Hrozné výbuchy. Justine, představ si, co slyšíš. A vaše děti slyší. Slyšíte raketové útoky na letišti v Ottawě. Desítky dalších míst po celé vaší krásné zemi, Kanadě. Okřídlené rakety. Ještě před úsvitem. A tvé děti tě obejmou a ptají se: Co se stalo, otče? A už dostáváte první zprávy o tom, která zařízení ve vaší zemi byla zničena raketami Ruské federace. A víte, kolik lidí a kde už zemřelo.
Představte si, že hledáte slova, jak to dětem vysvětlit. Vysvětlete jim, že začala velká válka.
Druhý den dostanete zprávu o kolonách obrněných vozidel. Tisíce, tisíce, které přijíždějí do vaší země. Nejprve malá města, pak větší. Chtějí je všechny zablokovat. A blokují.
Představte si, že se blíží k Edmontonu a ostřelují ho. Vypalují školy, školky vyhazují do povětří. Stejně jako u nás, v našich městech - Sumy, Ochtyrka - blokují Vancouver a obléhají statisíce lidí, kteří ve městě zůstávají. Jako v našem Mariupolu. Už druhý týden pod palbou, bez elektřiny, skoro bez jídla, bez vody. V úkrytech.
Justine, vážení účastníci, pánové,
představte si, že každý den slyšíte zprávy o mrtvých. Ano, jste prezident nebo šéf vlády, ale jen o tom slyšíte, o mrtvých dětech. A počet mrtvých roste. Dnes ráno bylo zabito 97 dětí.
Slavná CN Tower v Torontu ... Kolik ruských raket bude stačit k jejímu zničení? Věřte mi, nepřeji vám to všem...
Ale každý den předpovídáme, kolik dalších raket může zasáhnout naše televizní věže. A zasáhli je.
Naše Náměstí svobody v Charkově a vaše Náměstí Winstona Churchilla v Edmontonu. Představte si, že srdce náměstí zasáhly ruské rakety.
Náš Babyn Yar je pohřebištěm obětí holocaustu... Rusové se nezastavili před bombardováním ani této země. A co Národní památník holokaustu v Ottawě? Vydrží dopad tří nebo pěti raket? Tak to bylo i u nás. Letecké bomby? Před minutou tam byli lidé naživu. Právě tam přišla jedna rodina. Byli naživu. A teď... Chápete.
A pak hrozná noc... A tak každá z těchto 20, když ruská armáda střílí z tanků na sídliště.
Z tanků – po jaderné elektrárně Záporoží. Dokážete si to představit s vaší Bruce Station v Ontariu?
A co byste cítili, kdybyste viděli svou vlajku v každém městě, kudy procházejí, jak je odstraněna... Odstraněna, aby byla vyhozena a nahrazena ruskou.
Vím, že upřímně a účinně podporujete Ukrajinu. A Justin a já jsme přátelé. Ale chci, abyste pochopili účel a vy jste to cítili.
Cítili jste se stejně jako my. Cítili jste, že chceme žít. A jak chceme vyhrát. Vítězství na celý život.
Chci, abyste cítili, jaké to je, když zavoláte svým přátelům a řeknete: zavři nebe, přestaň ostřelovat. Bez ohledu na to, jakým způsobem, prostě to udělejte. Zastavte bombardování. Kolik dalších raket má dopadat na naše města?
A v odezvě slyšíte, že to někdo nechce dělat... Ale mají velké starosti!
Ale pak nám dejte letadla, říkáme našim partnerům.
Odpovídají: Brzy. Buďte trochu trpěliví. Ale všichni se velmi, velmi trápí. Prostě nechtějí. A někdo hledá důvody. Hlavní je výsledek.
Mluví o eskalaci. Ukrajina prý teď není v NATO. I když „dveře jsou otevřené“. Ale pro koho jsou tyto dveře a kam vedou, když nám bude řečeno, že nás nevezmou.
Válka vždy ukazuje vše, čeho jsou lidé schopni. Kdo je silný. A kdo je slabý. Kdo je moudrý. A kdo nevidí samozřejmost. Kdo je čestný a kdo je pokrytec.
A viděli jsme to všechno. A tohle všechno jsme pochopili. Za 20 dní a osm let. Jsem si jistý, že jste to všechno viděli.
Pánové řečníci,
pane premiére,
členové vlády, členové parlamentu,
drazí přátelé,
Kanada vždy byla, je a jsem si jist, že bude naším spolehlivým partnerem na Ukrajině. Partner naší země, našeho ukrajinského lidu, každé z našich rodin.
Přišli jste nám na pomoc, jakmile jsme o to požádali. Dáváte nám zbraně a další podporu, kterou teď tak potřebujeme. Uvalili jste na Rusko sankce – skutečně morální. Opravdu vážné. S vámi však vidíme, že válka bohužel pokračuje. Že ruské jednotky neopouštějí naše území. Vidíte, že naše města: Charkov, Mariupol nejsou tak chráněna jako váš Edmonton a Vancouver. Že Kyjev je pod raketovými útoky. Jako Černihiv, Žitomir, Ivano-Frankivsk a desítky, desítky našich ukrajinských měst. Do včerejška ještě velmi klidná a tichá města.
To znamená, že je třeba udělat více. Hodně! Za mír. Všichni musíme udělat víc, abychom zastavili Rusko. Chránit Ukrajinu a chránit Evropu před tímto totálním zlem, které ničí vše: památníky, kostely, školy, nemocnice, čtvrti a všechny naše podniky.
Zabili už 97 ukrajinských dětí!
Nežádáme mnoho. Žádáme spravedlnost. Žádáme o skutečnou podporu, která nám pomůže přežít a ochránit naše životy. Život po celém světě.
Kanada už ukazuje potřebné vedení! Už teď je první, kdo dělá to, k čemu ostatní země přijdou později. Potřebujeme však více vedení a žádáme vás o větší účast.
Justine, všichni přátelé naší země Ukrajiny, všichni přátelé pravdy,
chápete, jak je pro nás důležité chránit naše nebe před ruskými raketami a letadly. Můžete to ovlivnit.
Můžete donutit ještě více společností, aby opustily ruský trh. Aby na válku nezbyl ani jeden dolar. Pokud zůstanou v Rusku a budou sponzorovat válku, nesmějí pracovat v Kanadě.
Víte, možná lépe než mnozí ve světě, že tento útok Ruska je pokusem zničit nás, zničit ukrajinský lid. Nic jiného. To je jejich hlavní cíl.
Tohle je válka proti lidem. Proti našim lidem. Tohle je válka za zničení všeho, co dělá Ukrajince Ukrajincem. Proti naší budoucnosti. Proti našemu charakteru. Proti naší vůli. Všechno, co vy Kanaďané velmi dobře znáte, dobře citite.
Proto vás žádám: nepřestávejte. Nezůstávejte u pomoci Ukrajině. Ve vedení a ve snaze vrátit mír zpět do naší mírové země.
Věřím, vím, že to zvládnete. To, co se děje s Kanadou, naše protiválečná koalice, kterou posilujeme, bude určitě fungovat.
Chci oslovit naši ukrajinskou diasporu, všechny Ukrajince v Kanadě.
Právě v tomto historickém okamžiku potřebujeme vaši účinnou pomoc. A musíte svými kroky dokázat, že jste součástí dějin Ukrajiny, živých dějin Ukrajiny.
Pamatujte si toto - naživu. Protože chceme žít. A hledáme mír.
Děkuji vám za vaši podporu. Všem přítomným v této síni parlamentu. Pro každého občana Kanady. Jsem ti vděčný, Justine. Děkuji jménem celého ukrajinského lidu.
Jsem si jist, že společně – a pouze společně – porazíme všechny nepřátele.
Sláva Ukrajině!
Děkuji Kanado!