Jaderné zbraně zůstanou dál jen hrozbou, Rusko na NATO nezaútočí, ujišťuje analytik Petráš

V DNEŠNÍM DÍLE SE MIMO JINÉ DOZVÍTE:

Konec ruské agrese na Ukrajině není možné v tuto chvíli podle bezpečnostního analytika Zdeňka Petráše vůbec predikovat. Zároveň ale prodlužování konfliktu paradoxně – a poněkud cynicky – podle něj nahrává udržení bezpečnosti v sousedství napadené země.

„Ač se to zdá morbidní, tak čím déle bude ten konflikt trvat a čím více bude odčerpávat kapacity a zdroje Ruské federace, tím se snižuje pravděpodobnost toho, že se Ruská federace odhodlá k agresi do jiných oblastí, do jiných států. Mám tím na mysli zejména Podněstří,“ říká v rozhovoru pro Novinky Petráš.

Územní ústupky ze strany Ukrajiny podle něj nakonec přesto budou nevyhnutelné, protože ani jedna ze stran není s to dosáhnout úplné kapitulace té druhé.

„Jedna i druhá strana budou muset ustoupit ze svých původních i stávajících požadavků. A konflikt by tímto dospěl k nějakému závěru, který by byl dořešen u zeleného stolu při mírových jednáních s účastí obou stran a mediátorů.“

Reálná podle něj je i varianta, že obyvatelé východní Ukrajiny nakonec připojení k Rusku přivítají výměnou za přislíbenou hospodářskou prosperitu.

„V každém případě, a vidíme to i na Krymu, pokud dojde k anexi určitého území, ať už jsou to ony separatistické republiky, nebo celá celá oblast Donbasu, Putinova vláda nebo ten, kdo přijde po Putinovi, bude chtít garantovat jakous takous prosperitu tohoto území. To je bez jakékoliv diskuze,“ říká Petráš.

Zároveň ale předpokládá, že s ruskou identitou se rozhodně nesmíří všichni obyvatelé anektovaného území a že se Rusko na Donbase bude dlouhodobě potýkat s guerillovým a partyzánským odporem tamních ukrajinských patriotů.

Vlažnější reálná materiální podpora ze strany některých západních zemí EU je podle Petráše dána nikoliv jen geologickou vzdáleností od Ruska, ale také politickým pragmatismem, který už nyní počítá s obnovením budoucích vztahů s Ruskou federací.

„Poválečné vztahy se budou muset narovnat. A samozřejmě politika a ekonomika hraje vždy nejdůležitější roli. Některé státy přistupují k podpoře Ukrajiny právě v důsledku toho, že vidí za horizont a snaží se připravit si půdu pro to, že poválečné vztahy budou muset dále fungovat v té či oné míře.“

Ani nadcházející české předsednictví tak na postoji zemí jako Francie či Německo podle Petráše ve vztahu k Ukrajině příliš nezmění. „Je to cynický pragmatismus, ale taková je doba,“ připouští.

To, že by Putin hodlal po Ukrajině vojensky ohrozit i některou z členských zemí NATO, považuje Petráš za prakticky vyloučené.

„K čemu určitě nedojde, to je nějaký frontální útok, jakého jsme byli svědky v počátku ukrajinského konfliktu. A já mám za to, že i Putin si v současné době uvědomuje, a je k tomu řada indicií, že prostě ruská armáda nemá potenciál na to, aby něco takového zorganizovala a přistoupila k tomu.“

Jediné, co podle něj přichází alespoň teoreticky v úvahu, je narušení vojenského prostoru NATO ze strany Ruska či lokální útoky na vojenské a strategické cíle.

Bez obav však státy na východní hranici NATO můžou podle Petráše zůstat nejen proto, že Rusko na útok na Severoatlantickou alianci zkrátka vojensky nemá.

„Obyčejný, malý člověk ve střední Evropě, ale i v Litvě nebo pobaltských zemích může zůstat klidný,“ odmítá rozhodně scénář, že by hegemoni NATO odmítli kvůli napadení malých, východních států NATO splnit svou povinnost a postavit se agresorovi v plné síle.

Petráš mírní také obavy z případného použití jaderných zbraní ze strany Ruska. „Můj názor jako vojenského odborníka je ten, že jaderný potenciál a jaderné zbraně budou i nadále používány pouze a jedině jako forma strategie zastrašení.“

Že by Rusko použilo jadernou zbraň například na Ukrajině k získání válečné převahy, je podle něj vojensky nemyslitelné. „O tomto bych si dovolil říci, že je to naprostý nesmysl. Já jsem měl možnost diskutovat tuto otázku se zahraničními kolegy, kteří se rekrutovali ze zemí, které jsou jadernými mocnostmi. Tyto země neměly ve svých operačních postupech zahrnuto to, že by použily na taktické úrovni, na operační úrovni jaderné zbraně.

K použití jaderného arzenálu by se podle něj Putin mohl odhodlat pouze v případě, že by jeho režim a administrativa cítily ohrožení své vlastní existence. I na to by však podle něj Západ stihl včas zareagovat.

„Ozbrojený konflikt nevzniká ze dne na den. Má to určitý postup. Ale ten postup, který by vedl k tomu případnému použití jaderného arzenálu, by byl vnímán právě jadernými velmocemi už na začátku a myslím si, že by byly kroky, které by tomu na diplomatické politické úrovni dokázaly zabránit.“