Dvořák: Je šílené, že v Rusku by se demokracie musela nařídit

Naposledy jsem tam byl jako překladatel v září 2014 a zajímavé to bylo nakonec i z pohledu novinářského, protože to bylo pár měsíců po anexi Krymu a ti světoví rusisté, kteří se tam sjeli, pokládali organizátorům velmi nepříjemné otázky, sepisovaly se tam a podepisovaly petice. Vzpomínám si, že organizátoři tam nakonec zjednali známého ruského politologa Fjodora Lukjanova, který je taková lepší hlásná trouba režimu. Ne taková jako televizáci typu ruského moderátora státní televize Vladimira Solovjova.

Nicméně ona jim ta propaganda opravdu funguje. Velká část ruského občanstva stojí i dnes na Putinově straně, a i když jim budeš ukazovat obrázky zničeného Mariupolu, tak tomu nebudou věřit, naopak, budou věřit tvářím Solovjovova typu. A musím říct, že nejhorší, co po Putinovi zbude, ať už skončí z jakéhokoliv důvodu, jsou právě ti zmanipulovaní, zcela nešťastní lidé, kterým ani nemám za zlé tu „problblost“, které podlehli.

Určitě by mě to zajímalo, ale nejspíše bych nedostal od ruské ambasády vízum. I když ona tě úplně přechází chuť do takové země typu hitlerovského Německa jet, veřejné mínění si dnes zmapuji na internetu. Ale i tak jsem si až v posledních dvou měsících uvědomil, nakolik je to s Ruskem vážné. A musím souhlasit s kolegou Alexandrem Mitrofanovem, který nedávno konstatoval, že se na ruský lid nedá spolehnout, protože to jsou lidé úplně jiné kategorie.

To je velmi složitá otázka. Ti Rusové jsou prostě zvyklí poslouchat panstvo. A taky se od anexe Krymu v roce 2014 drakonicky změnil celý Putinův režim a rozhodující byl i loňský a počátek letošního roku, kdy se objevily až patnáctileté tresty za ty takříkajíc fake news, a opozice už vlastně do ulic vůbec nemůže a může se podobně jako v dobách Sovětského svazu setkávat v těch příslovečných moskevských kuchyních, protože by jim hrozila ztráta existence. A tomu se prostě nepodlehnout nedá, prostě tam funguje docela obyčejný strach.

Ono to funguje vlastně u jakékoliv války. Jsou to do značné míry archetypální mechanismy, které když někdo nechá propuknout a nekoriguje je, tak jsme svědky toho, co se teď děje v těch jmenovaných městech. Další věc je, a tam se obávám i záměru ruského velení, když se nedaří na těch polích válečných, tak je běžné, že ta armáda začne decimovat i civilní obyvatelstvo.

Po tom, co udělal 24. února, je schopen podle mého názoru absolutně všeho. To znamená i taktického jaderného úderu, tažení proti dalším zemím – i když tam je otázka, zda by mu to generálové, při vědomí toho, jak si vede ruská armáda na Ukrajině, nerozmlouvali. Ono se říká, že Putin ztratil kontakt s realitou, pod to bych se také podepsal. To jeho vysedávání v desinfikovaném sklepě pod Novo-Ogarjovem, tedy tou jeho venkovskou rezidencí za Moskvou, také něco ukazuje, zkrátka, změnil se v člověka, který už nerespektuje ani to tzv. Polytbyro 2.0., a že neustále ubývá lidí, kteří jsou schopni a možná i ochotni ho od něčeho zviklávat. Je to zkrátka už typický samovládce, autokrat a bohužel od něj se můžeme nadít doslova čehokoliv a může se nakonec i ukázat, že jinak než silou Putin zkrotit nepůjde.

To je svatá pravda a to bude dědictví politické a celospolečenské právě po Vladimiru Putinovi, toho se obávám nejvíc. A je otázka, až Putin nebude u moci, jaká moc tam vlastně vznikne. Protože jsou mnozí, kteří tvrdí, že po Putinovi může přijít ještě někdo daleko horší. A po zkušenostech s touhle válkou tomu docela věřím.

Je otázkou, jestli Rusko vůbec může existovat jako demokratický stát. Mnozí si myslí, že Rusko je odsouzeno k tomu, aby fungovalo jako velmoc a jinak existovat nemůže. Ale podle mého názoru to je uvažování mylné. Protože vidíme spoustu bývalých koloniálních imperií, jako je Velká Británie, Španělsko, Francie, Portugalsko, Nizozemsko atd., které tenhle syndrom velmoci překonaly. Ale musí se v Rusku někdo postarat o to, aby tento stav nastal, a takového člověka tam nevidím. No a je otázka, kdo by za takovým pacifistou dneska v Rusku šel. Já se obávám, že ten národ je opravdu tak zmanipulovaný, že si svou vlast jinak než jako velmoc, která všechny ostatní pokud možno ohrožuje, neumí představit.

Na to nejspíš Putin spoléhal. Podle mého soudu to utopie je. Protože ruská ekonomika se dnes podle HDP dá srovnávat s italskou či španělskou, zatímco Čína tenduje k tomu, aby se stala ekonomicky nejsilnější zemí světa, a brzy toho nejspíš dosáhne. Proto Čína bude Putinovo Rusko využívat jen potud, pokud to pro ni bude prospěšné. Má také velmi silné ekonomické zájmy i na Ukrajině, takže se nemůže jednoznačně postavit na ruskou stranu. Bude to možná tak, že Čína, podobně jako Indie, umožní Putinovi ty své energetické suroviny dovážet a bude Rusko využívat jako benzinovou pumpu. Ale jako nic jiného. Rusové by rádi prodávali svou poměrně sofistikovanou, i když ne světové úrovně, vojenskou techniku. Tak to Číňané nepotřebují, ti mají svoji, daleko dokonalejší.

Mládež, ta, která odešla studovat na Západ, má vzdělání a je součástí té příslovečné ruské inteligence, tak ta se prostě sebere a odejde na Západ, protože na tohle nebude Putinovi zvědavá. Což samozřejmě maří výhledy té země do budoucna. Jsou tam jistě odborníci, vědci – vlastenci, kteří tam budou zůstávat. Ale když se podíváš na umělce, mně je nejbližší ta literatura, jména jako Ljudmila Ulická, Světlana Alexijevičová, Vladimir Sorokin, Viktor Šenderovič, to jsou lidé velmi obdivuhodní, kteří s tou zemí žijí, mají o ni velký zájem, ale chápou, že tam žít nemohou. Za prvé je pro ně nesnesitelná ta celospolečenská atmosféra a za druhé, protože jsou vyloženě v ohrožení života.

POSLECHNĚTE SI DALŠÍ EPIZODY PODCASTU ZBYTEČNÁ VÁLKA:

To je problém celé světové organizace. O ní se už dlouho říká, že je bezzubá, že nemá téměř žádné praktické možnosti, a ostatně uvidíme, co přinese ta cesta tajemníka OSN Guterrese do Ruska, Turecka a na Ukrajinu. Já se obávám, že zase nic a pan generální tajemník OSN zase vytvoří jen další důvod k tomu, aby se mluvilo o tom, že světovou organizaci je nutné zásadně reformovat. Vzpomeňme na ten šílený masakr ve Srebrenici, 8 tisíc mrtvých mužů, chlapců a mezi nimi chodili nešťastní holandští vojáci v modrých přilbách, mírotvorci OSN. K dispozici měli snad jen pistole, ale hlavně bylo zakázáno jakkoliv zasahovat. Neumím si představit, jak by případné mírotvorné sbory dokázaly zasáhnout na dnešních ukrajinských bojištích.

Mohl by být, i když si neumím představit, jak by se takový moloch dal reformovat, a pokud to někdo dostane za úkol, tak mu to rozhodně nebudu závidět.

Já asi souhlasím s novinářkou Petrou Procházkovou, která jednou řekla, že by to asi chtělo osvíceného vládce, který by tu osvětu nařídil celému národu. Takže demokracii by tam bylo třeba nařídit, zní to šíleně, ale jinak si to neumím představit.