Hlavní obsah

České jízdní pruhy jako španělská vesnice. Proč s nimi řidiči neumí pracovat

Aniž bych chtěl sklouzávat k frázi „Čeští řidiči neumí”, v případě jízdy v pruzích na vícepruhových komunikacích mám nezřídka dojem, že to není jen fráze. Dva případy z nedávné doby mě přiměly se zamyslet, proč tomu tak je.

Článek

Taky jste někdy viděli, kterak auto v nízké rychlosti z připojovacího pruhu na dálnici najelo do průběžného, sotva se tlustá plná čára změnila v přerušovanou, místo aby se pořádně rozjelo a zařadilo ve vyšší rychlosti na konci připojovacího pruhu? Nebo patříte k těm, kteří musí být v průběžném pruhu co nejdřív i za cenu toho, že auta v něm budou muset prudce brzdit?

V novém díle podcastu Po asfaltu reaguji na dvě situace z českých dálnic, do kterých jsem se dostal v nedávné době. S připojovacím pruhem na okraji Prahy souvisí jedna z nich, ovšem vzpomínám i na obchvat Olomouce, kde před pár lety mohla podobná, avšak extrémnější situace skončit nehodou.

Zadní mlhovky můžou i škodit. Používání osvětlení přitom není věda

Podcasty a pořady

Druhá situace se věnuje otázce, k čemu jsou na dálnicích vůbec dva jízdní pruhy, když řada lidí před zúžením zbytečně vytvoří téměř stojící kolonu jen v jednom z nich. A když chcete zcela legálně jet tím volným až na jeho konec, najde se „vychovávač”, který vám zablokuje cestu.

Dálniční díl „asfaltu” také zmíní, proč jsou značky zákazu předjíždění pro nákladní auta na dálnicích v podstatě zbytečné nebo jak to v realitě někdy bývá s dodržováním pravidla zipu.

Po asfaltu

Život na čtyřech kolech a chování za volantem očima člověka, pro kterého je řízení vším. Poslouchejte na Podcasty.cz, Spotify nebo Apple Podcasts.

Výběr článků

Načítám