Trezor, v němž se ukrývá opravdový poklad, hledejte v Ruzyni

Do nenápadné budovy, kde sídlí Genová banka Výzkumného ústavu rostlinné výroby, byste neřekli, že právě tady schraňují poklady pro budoucí generace. „Naším úkolem je ukládat vše, co bylo vyšlechtěno v tomto státě,“ vítá nás Vojtěch Holubec, vedoucí týmu genové banky a zástupce vedoucího Odboru genetiky a šlechtění rostlin.

Genová banka vznikla až v roce 1989, ale už od dvacátých let minulého století různé ústavy po republice schraňovaly kolekce plodin. V Ruzyni se semena uchovávají od roku 1951 a od ročníku 1989 ve zmíněné klimatizované bance. Když se vyšlechtí nová plodina, musí se zapsat do evidence a její semena se odešlou právě sem do Ruzyně.

„Semena se schraňují hlavně proto, aby se použila při šlechtění nových odrůd,“ vysvětluje šéf banky. Vzorky plodin tu nejen schraňují, ale jejich části také odesílají dalším zájemcům. „Provozujeme klasický internetový obchod. Semena posíláme do celého světa, objednávky nechodí snad jen z Antarktidy,“ usmívá se.

„Naposledy si objednali z Kazachstánu naši sóju. Chystají se ji šlechtit, aby získala co nejlepší vlastnosti, a tak shánějí materiály z celého světa.“ Výměna funguje i opačným směrem. „Ve Střední Asii mají v létě extrémní sucho a horko. A Evropa k tomu taky pomalu směřuje,“ říká odborník.

Křížením s odrůdami třeba z Kazachstánu by naše plodiny mohly získat větší odolnost proti suchu. A vzorky z ciziny tu mají také. „V první řadě uchováváme domácí plodiny. Ale když se něco zajímavého povede vyšlechtit v cizině, chceme to mít také,“ vysvětluje Holubec.

Mít co největší zásoby se přitom vyplácí. „Před několika lety dorazila do Evropy z Ugandy choroba, která napadala pšenici. Musí se proto stále hledat mezi všemi vzorky, s čím by se dala pšenice zkřížit, aby proti chorobě získala odolnost,“ vysvětluje odborník.

Myslet tu musejí i na skutečně katastrofické scénáře. Kdyby úrodu zpustošila přírodní pohroma nebo dokonce válečný konflikt, do genové banky by si zemědělci následně mohli přijít pro nová semena. Vedle vlastních zásob je nejlepší mít ještě „pojistku“ v zahraničí – české vzorky proto z Ruzyně odesílají nejen na Slovensko, ale i na místa blízko severního pólu, na Špicberky.

„Ty nejcennější materiály máme uložené také ve slovenské genové bance v Piešťanech a v dalších ústavech v České republice,“ vysvětluje náš průvodce. „Zároveň odesíláme vzorky i do genové banky na Špicberkách. Tam jsou semena uložena v bývalých těžebních šachtách,“ popisuje místo, kde schraňují téměř milion vzorků z celého světa. „Takto je naše česká banka pojištěná,“ vysvětluje Holubec.

Opatrnost je přitom na místě. „Největším nebezpečím je pro nás válečný konflikt,“ zvážní vědec. „Jako příklad si můžeme vzít genovou banku, kde se uchovávala semena z celého Blízkého východu a severní Afriky. Nacházela se v syrském Aleppu,“ dává příklad. Během válečného konfliktu bylo právě Aleppo velmi silně poničeno. „Tamní sbírka naštěstí přežila. Vedoucí banky ji totiž stihl včas odeslat právě na Špicberky,“ vypráví Holubec a následně nás bere za tlusté dveře místního trezoru.

„Semena, která sem přijdou, se přečistí, usuší a uloží do mrazírny,“ dozvídáme se a míříme do míst, kde je minus 18 stupňů. „V létě občas hledáme záminku, proč sem vyrazit a trochu se zchladit,“ usmívá se náš průvodce.

Vcházíme dovnitř. Ve starých přepravkách na jogurty je tu ve sklenicích uloženo přes 45 tisíc vzorků. „Vydržet by měly třicet let. Poté se musí přesévat a nová semena se znovu uloží,“ zjišťujeme. Díky tomu zde jsou semena plodin, které se pěstovaly už za první republiky. „Nejvzácnější jsou právě tyto staré krajové odrůdy, ty máme uložené i v Piešťanech a na Špicberkách,“ říká výzkumník. Jsou to třeba pšenice s poetickými názvy jako Viglašská červenoklasá nebo Vouska z Třemošnice.

O staré krajové odrůdy je mezi zemědělci stále zájem. „Když na ně nasypete tolik dusíku a hnojiva jako na současné plodiny, tak padnou. Ale u biozemědělců se jim daří,“ vysvětluje Holubec. „Mohou mít třeba nižší množství lepku, hodí se pro zdravou výživu,“ dává příklad. „A občas se také kříží s dnešními plodinami, aby ty získaly větší kvalitu.“

Na závěr se podíváme ještě do jednoho skladu, kde je už snesitelnějších pět stupňů. V papírových krabicích jsou tu klasy, ukázky sklizně jednotlivých ročníků.

Náš průvodce před námi jednu otevírá. „Jarní pšenice, rok 1957,“ čteme na papírovém štítku. Díky těmto vzorkům mohou výzkumníci porovnávat, jestli se plodiny v průběhu let nezměnily. „Jen se nám sem nesmí dostat žádní škůdci,“ usmívá se vědec.

Genová banka má zkrátka celou řadu využití a ani nemusí dojít na války či přírodní katastrofy. Vojtěch Holubec na závěr klepe na dřevo, aby se genové bance katastrofické scénáře i do budoucna vyhnuly.

Může se vám hodit na Firmy.cz: