Ve fekálním voze nadýchal osm promile. Teď Čech rozjel vlastní značku piva a žije v garáži

Stalo se to 18. května 2005. Milan Čurda tehdy sjel se svým fekálním vozem – pracoval jako soukromý autodopravce – do příkopu a narazil do sloupu elektrického vedení. Přivolaní policisté mu při dechové zkoušce naměřili 7,94 promile. Což by se podle odhadů znalců mohlo rovnat 40 půllitrovým pivům či dvěma litrům tvrdého alkoholu.

„To je nesmysl, že jo, tolik piva nebo dva litry tvrdého alkoholu, kdybych vypil, tak myslím, že bychom už tady nehovořili,“ řekl Novinkám Čurda.

I soudce, který ho v dubnu 2006 odsoudil k 4 měsícům vězení s podmíněním odkladem na 16 měsíců a k zákazu řízení na 18 měsíců, se přiklonil spíše k tvrzení soudního znalce, který se opíral o Čurdovu výpověď a v posudku uvedl, že měl v krvi 1,04 promile.

Policisté Čurdovi naměřenou hodnotu nemohli prokázat, sám Čurda totiž odmítl krevní zkoušku. Asi věděl proč. Jen měsíc před zmiňovanou nehodou ho policejní hlídka odchytila, když opilý řídil žigulík. Auto mělo navíc propadlou technickou kontrolu. Při krevní zkoušce mu bylo zjištěno 4,19 promile a Čurda následně musel zaplatit pokutu 19 tisíc korun.

A aby to nebylo málo, na jaře, krátce po vynesení rozsudku, havaroval v opilosti znovu, tentokrát s traktorem do požární nádrže. Policisté mu naměřili přes 2 promile, krevní zkouška však opět neproběhla. Soudní znalec nakonec z výpovědí Čurdy a svědků stanovil hladinu na 1,2 promile. Koncem roku 2006 mu tak soud uložil navíc 400 hodin veřejně prospěšných prací, povinnou protialkoholní léčbu a zákaz řízení na dalších 30 měsíců.

Jenže ani tak se Čurda neosvědčil. Z nařízených hodin odpracoval jen jednu a ústavní léčbu nedokončil. Před soudem se hájil tím, že jako zemědělec musel pravidelně obhospodařovat svá pole a polomy v lese, jinak by mu hrozila další pokuta. Už tehdy v rozhovoru pro Právo uvedl, že je smířený i s vězením. V červenci 2007 mu soud podmínečně odložení trestu zrušil.

Alkoholu Milan Čurda, který kromě dopravy dělal i tesařinu a truhlařinu, propadl už v polovině 90. let. Podle svých slov po vážném úrazu manželky. Ta se s ním později rozvedla. A postupně se odcizil i dětem, kterým je oběma nyní už přes třicet let.

Dlouho žil v rodinném domě s maminkou, ta však krátce před smrtí v roce 2011 dům věnovala vnukovi. Milanovi zbyla rodinná pole, louka, les a garáž. Tam od té doby žije, poté co ho z domu vystěhoval syn. I když bydlí vedle sebe, podle Čurdy spolu už skoro deset let nepromluvili. „On mi nic neřekne, tady chodí ke slepicím, každý den dvakrát, ale neřekne nic. Je to takový špatný,“ zní z jeho hlasu lítost.

V kontaktu s ním aspoň trochu zůstává mladší dcera. „Když sem přijede dcera, tak řekne čau, ahoj, ale nezastaví se,“ dodal.

Do křížku se svým synem se dostal Milan nejen kvůli alkoholu, ale i kvůli zděděnému majetku. Když totiž za 400 tisíc korun prodal louku, bál se syn, že neuváženě rozprodá i pole a les. Získané peníze navíc Milan rychle rozházel. Potenciální dědictví se tak syn snažil ochránit tím, že u soudu žádal zbavit Milana svéprávnosti. To dokázal Milanův advokát zvrátit, rodinné vztahy se však napravit nepovedlo.

Během posledních let se Milan Čurda za pomoci svého kamaráda podnikatele Marina Fišera pokusil rozjet i podnikání. Fišer, který v Tuhani provozuje pravidelné trhy, si nechává v Pivovaru Rohozec v Turnově vyrábět vlastní pivo na zakázku. Na etiketu dal Čurdův portrét a pivo prodává pod názvem „Čurdův ležák“.

I když místní o tuto atrakci moc zájem nemají, protože mu prý závidí, podle Milana je o pivo zájem jinde. „Tuhle jsem mluvil třeba v Lomnici nad Popelkou s pánem, který má švagra, který se jmenuje Čurda a je z Ostravy. Tak jsem mu poslal dárkové balení. On mi z toho volal strašně šťastnej, takže už i v Ostravě toto pivo pijí,“ popsal.

„Další pán mi pak řekl, že má syna, nebo známého ve Francii, tak mu to tam posílá a ti jsou z toho nadšení,“ dodal s tím, že mu jeho známí řidiči kamionů potvrzují, že se pivo s úspěchem prodává i v Polsku či na Ukrajině. Na úspěšný podnik to ale bohužel nevypadá.

Dříve pracoval Čurda u Severočeských komunálních služeb, kam se dle svých slov vypracoval i na pozici vedoucího. „Patnáct lidí jsem měl pod sebou,“ zmínil. Slibně mu šla i truhlařina, v domě měl i dílnu. „Do dílny už nemůžu,“ zalitoval. Tam ho totiž syn nepustí.

Nyní se Milan Čurda živí pomocnými pracemi u svých sousedů. Za drobnou úplatu nebo jídlo pomůže, kde to jde. „Buďto posekat trávu, nebo odvést trávu, nebo pilou něco pořezat, když se třeba vyvrátí v lese strom,“ popsal.

S nadějí však vzhlíží do budoucnosti, rád by se vrátil k řízení. „Vždy si říkám, že přes zimu se to naučím. Takže si myslím, že už na jaře, do jara by to mělo být,“ uvedl. Alkoholu se však zatím nevzdal. Nějaké to pivo si vždycky rád dá, ale je si prý vědom, že jakmile dostane řidičské oprávnění zpět, bude pít už jen mléko.

Podle svých slov Milan investoval také do nového fekálního vozu, který zatím řídí jeho kolega a on mu pomáhá.