Článek
Martin Diviš vidí mezi manažerským a leteckým světem propojení. Jako příklad uvádí zodpovědnost. „Cítím ji dnes a denně a vnímám ji stejně v letadle i ve firmě,“ říká.
Už jako malý kluk snil o létání, bavila ho auta, motorky. Díky svému tátovi se naučil řídit auto už ve třinácti letech. „Vyrostl jsem v Šárce v Čertově Mlýně, kde jsem se narodil a žiju dodnes. Za jedničku jsem s tátou mohl jezdit v okolí domu. To mě motivovalo. Ale nikdy jsem si bez dovolení klíčky nevzal, nikdy jsem jeho důvěry nezneužil.
Později jsem chodil na gympl na Letnou. A občas byly mejdany se spolužáky. Protože k nám je to přes dva kilometry pěšky, buď mě táta vozil, nebo mi dovolil, že můžu jet ty dva kilometry lesem a auto nechat ve Vokovicích, pak můžu jít na mejdan, ale podmínka byla, že se nesmím dotknout alkoholu. Pro mě byla větší frajeřina jet večer autem domů, než se napít,“ vypráví Martin Diviš.
Po gymnáziu vystudoval vysokou školu ekonomického směru a přemýšlel, co bude dělat. „Ve svých 23 letech jsem neměl pocit, že bych snědl moudrost světa. Táta mi vštěpoval, že člověk musí mít stále pokoru a že je pořád co se učit. A že některé věci nejdou předehnat, některé mi nedá škola, ale život.
I proto jsem si řekl, že potřebuji dělat pro nějakou velkou firmu. Náhodou v tu dobu Kooperativa hledala tiskového mluvčího. A ačkoli jsem měl vystudovanou ekonomii, marketing a řízení a nikdy jsem s novinařinou neměl nic společného, zkusil jsem to,“ vzpomíná.
Osudová Kooperativa
Tehdejší ředitel Kooperativy a její zakladatel Vladimír Mráz ho v roce 1995 přijal. A Martin Diviš se začal učit pojišťovnictví. „Říkali mi, že to je krásný obor, já tomu nevěřil. Procházel jsem různé části pojišťovny a zjistil, že tu pracuje hodně zajímavých lidí. Protože pojišťovna k vytváření produktů a obsluze klientů musí mít lidi, kteří daným oborům rozumějí.
Takže v ní jsou strojaři, technici, marketéři, lékaři, pojistní matematici, právníci, obchodníci a z principu všechny ty profese které jmenuji, jsou z povahy jiné. Tyto lidi pojišťovna potřebuje, jejich složení je nesmírně pestré a o to je těžší tento tým řídit,“ vysvětluje.
„Kooperativa vznikla v roce 1991 jako první československá soukromá pojišťovna. Měl jsem tu čest, že jsem byl téměř od začátku u příběhu, kdy se z nuly vybudovala pojišťovací skupina, která je číslem jedna v této zemi.
Prošel jsem si různé funkce a 7. května 2008 jsem převzal funkci generálního ředitele, o kterou jsem, nikdo mi to neuvěří, zpočátku nestál. Nejprve jsem ji odmítl, protože mi připadalo, že ve 35 letech nemám na to, abych řídil podnik s téměř čtyřmi tisíci lidmi,“ vypráví Martin Diviš.
Nakonec funkci přijal, zdůrazňuje, že s velikou pokorou a dlouho mu trvalo, než si zvykl. Snažil se nebýt mistr světa, protože člověk je a měl by být stále tím, čím je.
„Mnoho manažerů si ale myslí, že je ,svojí vlastní vizitkou‘, tedy funkcí, kterou na vizitce má,“ říká. Ve funkci generálního ředitele je deset let, k tomu byl 13 let jediným cizincem představenstva skupiny VIG, která je pojišťovací jedničkou ve střední a východní Evropě. Kromě toho zastává funkci prezidenta České asociace pojišťoven.
„V ČR máme tři pojišťovny – Českou podnikatelskou pojišťovnu, Pojišťovnu České spořitelny a největší je Kooperativa. Teď procházíme fúzí Pojišťovny České spořitelny s Kooperativou.
Splněný dětský sen
Ač byl v Kooperativě hodně zaměstnán, veškerý volný čas věnoval splnění svého dětského snu. „Šel jsem postupnou cestou, nejprve jsem si udělal papíry na ultralight, potom na malé letadlo, a protože jsem tehdy neměl rodinu a nebavily mě pro manažery běžné věci, jako tenis, nebo golf, plnil jsem si sen,“ vysvětluje Martin Diviš, jak se dostal k létání.
Nejprve létal jako první pilot aerotaxi, letadla tak pro deset lidí. Pilotoval o víkendech, získával zkušenosti, nalítával hodiny a učil se na další zkoušky. Složil je a stal se kapitánem.
„V té době jsem v Kooperativě řídil marketing. Pak z nebe vidíte, jak jsme proti světu malí, a to vám dá pocit nadhledu. Je to pro mě droga, ale to řeknou asi všichni piloti. Ve chvíli, kdy člověk vzlétne, má pocit uvolnění, i když je to obrovská odpovědnost,“ říká.
Pak se ho v rámci diskuse nějaký známý zeptal, proč si neudělá papíry na dopravní letadlo, třeba airbus. Nejdřív hodně přemýšlel, protože se jedná de facto o druhou vysokou školu. Profesionální piloti mu říkali, že to nezvládne, že je to velmi těžké a složité a vyžaduje to spoustu energie, že to nemůže dělat hned tak někdo. A to byla pro Martina Diviše výzva. Řekl si, že to zkusí.
„Dal jsem do toho své vlastní peníze a strávil tři čtvrtě roku po nocích, výcvikem na Airbus A320, protože ve dne jsem normálně pracoval. Vyhecoval jsem se a v roce 2010 výcvik udělal.
Začal jsem létat u Holidays ČSA, charterové lety. Třeba ze soboty na neděli jsem letěl do Hurghady a zpátky airbusem a v pondělí šel do práce, kde jsem musel normálně fungovat,“ vypráví.
Od roku 2012 se domluvil, že bude létat u ČSA jako pilot na dohodu. „Nechtěl jsem a nechci brát pilotům práci, proto mám zhruba jeden let týdně a nikdy jsem za létání nechtěl brát peníze.
Protože to technicky úplně nejde, všechny peníze, které vydělám létáním, jdou na charitu. Myslím, že je to tak správné,“ říká generální ředitel Kooperativy, který pilotuje většinou krátké evropské linky: Řím, Brusel, Paříž, Kodaň, Amsterdam.
Časově to podle svých slov zvládá dobře. Jiní manažeři chodí na golf a stráví na něm mnohem víc času než on v pilotní kabině. „Protože v realitě je to tak, že já ráno letím a někdy po desáté jsem v kanceláři, to se ostatní vracejí ze snídaní. A večer je to podobné, to létám tak v pět šest a zhruba v deset už ležím v posteli.“
Říká, že létání je pro něj uvedení do úplně jiného světa, které by přál zažít každému. „Létání vám dá úplně jiný úhel pohledu. Na věci, které znáte, se musíte učit dívat úplně jinak. V letectví musí mít člověk vše připravené dopředu a předpokládat. Jedná se o celý systém příprav,“ říká.
V létání také našel plno paralel s managementem. „Plno lidí mi řekne, že letadlo je něco jiného než firma, ale z pohledu odpovědnosti to tak vůbec necítím. Práci musí člověk dělat dobře, musí jí rozumět. A jestli se v případě chyb v letectví mohou stát nehody a mohou být fatální důsledky, tak stejně fatální důsledky mohou být v řízení firmy.
Chápu argument, že když se rozbije letadlo, jsou za tím mrtví. To samozřejmě nelze úplně srovnávat, ale následkem zásadních chyb manažerů mohou zase být zkrachovalé firmy a nezaměstnaní lidé,“ říká Martin Diviš.
„Myslím, že letectví je nejdál v kontrole, eliminaci chyb. Když dojde k nějaké chybě, její oprava se celosvětově, teď nemyslím jen technická, ale i systémová, rychle aplikuje do systému,“ vysvětluje pilot a generální ředitel Kooperativy.