Článek
Mujica je prototyp vlivného muže, který svou pozici využívá nikoliv pro své obohacení, nýbrž pro šíření zajímavých myšlenek. V roce 2010 jeho osobní jmění činilo 1800 amerických dolarů, což podle tehdejšího kurzu bylo méně než 35 tisíc korun. Tolik prý mělo hodnotu jeho auto – starý brouk od Volkswagenu z roku 1987. A to do té jeho ceny snad ještě musel připočítat citovou hodnotu vozu.
Chudí jsou ti, kteří tráví všechen čas prací jen proto, aby si vydělali na svůj nákladný životní styl, a stejně jim to nestačí
Jako prezident Uruguaye pobírá opravdu štědrý plat. Jenže on o něj nemá zájem. Zhruba 90 procent platu, skoro čtvrt miliónu korun měsíčně, rozděluje na charity a pomáhá začínajícím podnikatelům. Sám si ponechává v přepočtu 16 tisíc korun na měsíc, což je zhruba tamější průměrný příjem. „Dokážu dobře vyžít s tím, co mám. Žil jsem takhle po většinu svého života,” říkal v roce 2012 Mujica.
Těší se na klid
A skutečně – v letošním roce bude zvolen nový prezident Uruguaye a vzhledem k tomu, že je Mujicovi 78 let, tak už se kvůli svému vyššímu věku nemůže ani ucházet o druhé funkční období. Vrásky mu to nedělá ani trochu. „Budu dál pěstovat květiny a vést takový život, jako jsem vedl dříve,” potvrdil americkým médiím v půli ledna první muž Uruguaye.
Mujica už však papírově úplný chudák není. Před dvěma lety mu totiž do majetkového přiznání přibyla polovina manželčina majetku. Ta vlastní budovu, ve které žijí, a půdu, na které je postavena. A k tomu má navíc i pár traktorů. Prezidentovo jmění tak rázem přerostlo v přepočtu čtyři milióny korun. Jeho životní styl se však stále dramaticky liší od způsobu, jakým žijí vrcholní státníci jiných zemí.
Mujica: Je to má svobodná volba
Prádlo visí na šňůře u domu, který by mimochodem nějaké ty opravy klidně unesl. Vodu bere prezident výhradně ze studny vyvrtané na pozemku. A když zrovna neřeší státnické záležitosti, ruce má povětšinou špinavé od půdy na své farmě. Prý ho to uklidňuje. Jak by také ne, když si 60. a 70. léta prožil jako člen uruguayských levicových odbojářů Tupamaros. Střelen byl celkem šestkrát, ve vězení strávil celkem 14 let a na svobodu se dostal až v roce 1985. „Ty roky ve vězení daly podobu mému dalšímu životu,” tvrdí.
Doslova památnou se pak stala jeho řeč z roku 2012: „Víte, všechno je otázka svobody. Říkají mi 'nejchudší prezident světa', já si tak ale nepřipadám. Chudí jsou ti, kteří tráví všechen čas prací jen proto, aby si vydělali na svůj nákladný životní styl, a stejně jim to nestačí. Pokud nemáte žádné hmotné statky, tak nepotřebujete celý svůj život pracovat jako otroci, abyste si je udrželi. A tím máte také více času sami na sebe. Možná působím jako excentrický starý muž. Ale to je má svobodná volba.”