Článek
Kde se ve vás vzal nápad, že nebudete jíst běžná jídla, ale vytvoříte si jakousi vlastní směs?
Potkalo mě asi to, co každého člověka, který pracuje v kanceláři. Občas nestihnete jít na oběd a doháníte to nějakým nezdravým jídlem, fastfoodem, bagetou, ale nic moc kvalitního to není. Zároveň se musím přiznat, že jsem líný na to si doma něco vařit den dopředu a jídlo řeším, až když mám opravdu hlad.
Na sociálních sítích jsem před pár lety zachytil reklamu na americký produkt, který nabízel právě výživové směsi. Myslím, že byli vlastně první svého druhu, i když už předtím něco podobného fungovalo na bázi farmaceutických výrobků, které byly k dostání v lékárnách. Mně ten koncept přišel zajímavý a začal jsem s tím experimentovat. Míchal jsem si různé směsi pro vlastní potřebu a vlastně se celkově začal mnohem víc zajímat o výživu jako takovou.
Původně posloužily k výrobě prostory pekárny.
Plánoval jste od začátku s tím, co jste tvořil, jít na trh? Nebo to původně byla nekomerční myšlenka?
Mně se to líbilo, ale řeknu vám, že mi to přišlo dost americké. Ukázat se s takovým produktem v zemi, kde se běžně obědvá guláš s pěti knedlíky, to je sebevražda. Takže spíš jsem věřil tomu, že mně by se to hodilo, ale že bych plánoval podnikatelský záměr, to bych neřekl.
Testoval jste to na sobě, nebo vám s tím někdo pomáhal?
Zpočátku jsem to opravdu míchal jen pro sebe, ale nosil jsem si to do práce. A to víte, kolegové ze mě měli srandu. Když ale viděli, že to piju už dva měsíce v kuse, a neumřel jsem, tak se o to začali trochu víc zajímat. Zájem přerostl v to, že to chtěli vyzkoušet a když bylo těch lidí už opravdu víc a každý o tom chtěl něco vědět, tak jsem se rozhodl, že si založím vlastní blog, kde lidé najdou všechny informace.
Začátky probíhaly v bojových podmínkách.
Nejdřív jsem všechno míchal doma v kuchyni, ale najednou jsem si uvědomil, že se mi z bytu stala laboratoř a musel jsem přemýšlet co dál. Nakonec jsme našli útočiště v jedné pražské pekárně, kde nám mezi směnami poskytli prostor a vybavení a my se postupně posunovali dál, až to dospělo k vlastním výrobním prostorám.
Pamatujete si na ten skutečně první namíchaný nápoj? Jak chutnal?
To si pamatuju moc dobře, s každou přidanou lžící nějaké suroviny jsem si říkal, že vypít to, je hrozně špatný nápad. Ale spíš jsem o těch surovinách nevěděl to, co o nich vím dnes. Ať už třeba co do formy jejich zpracování, nebo správného poměru. Takže když jsem se poprvé napil... no, řekněme, že to nebylo ono.
Necháte si poradit, nebo jste vy ten šéfkuchař?
Poradit si určitě nechám, mám od lidí spoustu tipů. Některé z nich se snažím aplikovat. Někdy je to ale až trochu absurdní. Měli jsme zákazníky, kteří si směs vylepšovali třeba grilovacím kořením. Co ale mně osobně chutná, je přidání chipotle, což je uzená chilli paprička a chutná to fantasticky. Pak jsou samozřejmě ty obyčejnější zlepšováky jako med, kokosové mléko, agáve nebo různé ovoce.
Původní zelená barva se zákazníkům moc nezamlouvala.
Podobné produkty už na českém trhu existují. V čem je ten váš jiný?
Já bych řekl, že hlavně v přírodních surovinách. Nepoužíváme ani maltodextrin na doslazení, který se podle legislativy nemusí označovat jako cukr. Používá se třeba v energetických nápojích nebo u výživových doplňků.
Takže i když nutričně máme třeba stejné, nebo podobné hodnoty, tak složení je podle mě o něčem jiném. Najdete tam naopak přírodní věci jako obiloviny, luštěniny, různé bobule, kopřivy, řasy, a tak se to budeme snažit držet i do budoucna.
No a jiní jsme pochopitelně v optimalizaci směsi na míru. Každý člověk má totiž jiný metabolismus, jiné potřeby, jiné cíle. Někdo chce zhubnout, někdo nabrat, někdo udržovat váhu. A tomu my chceme vyhovět.
Pojďme k pojmu „digitální jídlo“, to zní jako z hodně vzdálené budoucnosti, jak to funguje?
Když vezmu základní verzi, tak ta je prostě obecná, pro každého stejná a není zohledněna žádná speciální potřeba dotyčného zákazníka. A na to jsme začali narážet. Dnes funguje spousta center, kde vám řeknou, co máte jíst, kolik toho máte jíst a pak byste to měl dodržovat. My jsme chtěli jít trochu dál.
Štěpán Andrle neřídí firmu jen hlavou.
Můžete být konkrétnější?
Existují aplikace, které vaše data sbírají pomocí fitness náramků. Zaznamenávají váš pohyb, srdeční frekvenci, pitný režim, monitoruje to váš spánek, zkrátka to ví téměř všechno o vaší běžné aktivitě. No a my jsme vymysleli ve spolupráci s odborníky aplikaci, která vezme tato data a pomocí algoritmů vypočítá, jaký poměr živin by vaše tělo potřebovalo vzhledem k vašim cílům. Je to opravdu složitý proces, těch vstupních čísel a dat je spousta, ale spolupracujeme s lékaři či odborníky na výživu, tak aby výsledný produkt byl opravdu komplexní a člověku nic nechybělo, ale ani nepřebývalo. Takže ano, digitální jídlo, ale dává to smysl.
Takže vlastně chcete, aby lidé přešli na novodobé amarouny. Když se však projdete v poledne okolo restaurací, line se vůně smaženého sýra, guláše a svíčkové. Proč by se vám to mělo povést změnit?
Musím zdůraznit, že po nikom nechceme, aby se vzdával jídla a restaurací. To vůbec ne! Vždyť jídlo to je prožitek, společenská činnost a radost. My říkáme, že když nestíháte jídlo, nebo třeba chcete zkusit změnu, mít vyvážený poměr živin, tak jsme tu my s Anapurem. Je jasné, že smažáky tady budou pořád, ale když člověk začne cítit, že mu to třeba nedělá dobře, že chce odlehčit a zároveň neztratit potřebné živiny, je dobré vědět, že je tady alternativa, která není chemická a funguje.
Proces balení směsi
Ale přece jenom, třeba teoreticky, dalo by se na směsi fungovat dlouhodobě?
Dalo, ale opravdu to po nikom nechceme. Já to zkoušel a jde to. Horší je, že po čase vám zesílí smysly a máte chuť na všechno okolo. Takže je to spíš o hlavě než o potřebách těla. Přesto máme zákazníky, kteří to opravdu mají jako jediné jídlo. Mě osobně velmi těší i příběhy, kdy lidé pijí směs ze zdravotních důvodů. Je fajn, že můžete lidem, kterým činí příjem pevných potravin problémy, dopřát vyváženou stravu.