Archeolog Jiří Macháček: Slované byli hippies raného středověku

To ještě uvidíme. Jisté ale je, že náš objev boří některé hluboko zažité mýty. Identita Slovanů totiž byla odpradávna spojovaná s jazykem a písmem. Jen si to vezměte: už jen pojmenování „Slovan“ znamená podle jedné teorie ten, kdo ovládá a uctívá „slovo“, zatímco „Němec“ je někdo „němý“. Slované se tím vždycky vymezovali vůči Germánům. A najednou je tady důkaz, že tomu tak vůbec nemuselo být. Slované na našem území byli už nejméně 250 let před příchodem Cyrila a Metoděje v kontaktu s nějakým písmem a tím písmem byly starogermánské runy. A to není zdaleka všechno.

Doposud si spousta lidí myslela, byť to bylo dost naivní a nepravděpodobné, že stěhování národů proběhlo v jedné jediné vlně. Že se Germáni, kteří žili na našem území, jednoho dne zkrátka zvedli a odešli jinam. Na jejich místo se pak přesunuli Slované, kteří sem zase připutovali odněkud z pomezí dnešní Ukrajiny a Běloruska. Národy se tedy vzájemně minuly a nepotkaly. Jenomže jak se ukazuje, ono to tak není. Stěhování zřejmě proběhlo v několika vlnách a lidé z jednotlivých národů se mezi nimi běžně střetávali a předávali si své znalosti.

Ano, například písma. Germáni mohli Slovany učit svoje runy.

No ono už se o tom kdysi dávno uvažovalo. Obrozenci se nad touto variantou zamýšleli. Bylo to v době, když se našel traktát mnicha Chrabra z počátku 10. století.

Mnich Chrabr byl pokračovatel Cyrila a Metoděje, který žil po vyhnání žáků věrozvěstů z Moravy v Bulharsku. V jednom svém pojednání popsal, že Slované už před příchodem Cyrila a Metoděje používali jakési črty a rýhy pro věštění a počítání. Jenomže jeho autentické svědectví nebylo ničím podpořeno. Ve slovanském prostředí se nikdy žádné runy ani jiné znaky nenašly. To se ale nyní mění. Najednou máme v ruce fyzický důkaz toho, že středoevropští Slované skutečně mohli používat už před příchodem věrozvěstů jiné písmo. A tím byly runy.

Úlomek kravského žebra, jehož stáří se datuje zhruba do roku 600 našeho letopočtu. Na tomto žebru je vyrytý nápis, který vznikl zhruba ve stejné době. Je vyrytý ve starogermánských runách.

Neříká nic. Je to jen runová řada. Tedy abeceda, kterou si někdo zkoušel.

Je několik teorií. Ty runy mohl vyrýt Germán, který mezi místními Slovany žil. Nebo to mohli být Slované, kteří se to naučili od nějakého Germána. K této druhé variantě se přikláníme víc.

Ty runy byly totiž napsané neohrabaně - některé znaky jsou proporčně odlišné. Ten člověk, který je do kosti vyryl, si je navíc několikrát zkoušel, než se trefil. Dvě runy mu z řady také vypadly, zapomněl na ně. To jsou závěry profesora Nedomy z vídeňské univerzity, což je jeden z nejvýznamnějších odborníků na runové písmo vůbec.

I kdyby tam ten předmět ztratil obchodník projíždějící kolem, jednalo by se o kontakt Germána se Slovany. A to v době, když už Germáni neměli podle našich původních poznatků na tomto území vůbec sídlit.

Ale my si opravdu myslíme, že to žebro používal nějaký Slovan. Vedou nás k tomu naprosto konkrétní důvody: kost jsme našli na slovanském sídlišti. Našli jsme ji uvnitř obydlí, které je typické pro Slovany - jde o jednoduché hloubené stavby, kterým říkáme zemnice, což jsou vlastně ony dobře známé zemljanky. Taktéž v okolí tohoto obydlí jsme objevili zbytky života Slovanů, například jejich typickou keramiku pražského typu.

Znalost run byla vzácná. Používalo je jen minimum lidí, řekněme jednotky procent populace. Kdo konkrétně to byl, o tom se moc neví, ale odborníci na runy se shodují, že to byla zřejmě vyšší společenská vrstva lidí - duchovní a další elity daného národa. Říkalo se jim mistři run a byli to lidé s mimořádnou schopností, kteří plnili specifické funkce.

To samozřejmě nevíme, ale možné to je. Nedaleko daného sídliště, na rakouské straně řeky Dyje, jsme totiž nedávno našli i několik raně středověkých velikých mohyl s dřevěnými konstrukcemi uvnitř. Obě lokality jsou od sebe vzdálené na dohled a je možné, že v nich byla pohřbená vznikající slovanská elita, která se snažila zvládnout runové písmo. Ale to už hodně spekulujeme.

Nebylo složité. Byly to opravdu jednoduché črty a rýhy, jak je popsal mnich Chrabr. Musely být - vzhledem k tomu, že je runoví mistři tesali do kamenů a ryli do kostí, dřeva či kovu. Celý starší futhark, jak se runové abecedě říká, zahrnoval 24 znaků.

Na začátku runy sloužily hlavně ke komunikaci lidí s bohy. Bylo to takové médium. Germáni totiž věřili, že jim znalost runového písma přinesl Odin jako hlavní z germánských bohů.

S tím souvisí i jejich magická síla: pokud je pisatel poskládal a zapsal ve správném pořadí, jejich síla se znásobila. Měly například ochrannou funkci. Proto se hodně objevují například na zbraních - měly jejich majitele chránit. Na některých předmětech byly proto runy vyryty tak, aby je jiní lidé neviděli. Nebylo to určeno k tomu, aby je nositelé někomu ukazovali, byla to velmi osobní věc. Ostatně fanoušci fantasy literatury něco podobného znají třeba z Pána prstenů - meč, který zabil Saurona, byl popsaný magickými runami. Nápisem v runách byl označen i jeho prsten.

Později se začaly runy používat i k zapisování obyčejnějších věcí. Označovaly třeba jména majitelů nějakého předmětu. Nebo jeho výrobce. Ve Skandinávii se jimi zapisovaly i vzkazy mezi manžely. Runových nápisů ve starším futharku je asi 430, celých či částečně dochovaných runových řad se v celé Evropě našlo jen asi patnáct. I proto ten náš nález vzbudil tolik pozornosti.

To zřejmě ne. Na hovězí kosti je nápis pravděpodobně jen proto, že Slované používali téměř výhradně věci z organických materiálů - tedy kosti a dřevo. Ploché žebro se navíc dobře hodilo k rytí znaků.

Pokud budeme mluvit o střední Evropě, tak tam se starší futhark používal jen asi do sedmého století. Pak ho překrylo křesťanství a nový typ písma. Na sever do Skandinávie ale pronikalo křesťanství mnohem pomaleji, takže tam znalost run zůstala - jen se abeceda proměnila na mladší futhark. V této podobě ji známe až do pozdního středověku.

My zatím vůbec nevíme, do jaké míry bylo to písmo mezi Slovany vůbec rozšířené. Náš nález je první vlaštovka, která ukazuje, že znalost run se dostala i ke Slovanům.

Byli to takoví „hippies“ raného středověku. Jak už jsem říkal, stavěli si jednoduché chatrče hloubené do země a nevytvářeli žádné luxusní výrobky. I jejich keramika byla jen jednoduchá a ničím nezdobená. Co si vypěstovali, to měli.

Zpočátku nevytvářeli složitější společenské struktury a neměli „berní úředníky“, takže neplatili ani žádné daně. Říká se, že tento způsob života byl po pádu Římské říše pro lid hodně atraktivní. Slované k němu strhli i některé jiné národy.

Byla to jakási reakce na předchozí nevyhovující poměry v tehdejším sešněrovaném globalizovaném světě. Římské impérium totiž nebylo nic jiného, než předobraz dnešního globalizovaného světa - bylo to veliké území, v jehož rámci se odehrávaly obrovské přesuny lidí, materiálu i surovin. Například obilí ze severoafrických kolonií se přesouvalo až do Pannonie, tedy dnešního Maďarska, aby tam živilo legie. Někteří historici říkají, že kolaps Římské říše byl z velké části způsobený právě neúměrným daňovým zatížením, ze kterého se tato obří mašinerie platila. Takže když se římské impérium rozpadlo, lidé se na chvíli vrátili zase k jednoduššímu, ale svobodnějšímu způsobu života.

Germáni udržovali užší kontakt s Římskou říší, občas si u Římanů vydělávali jako žoldnéři. Byli proto hodně ovlivněni římským způsobem života. Měli třeba o něco rozvinutější řemesla a jejich pohřební ritus byl bohatší - zatímco Slované v 6. století své mrtvé stále spalovali, oni už v té době pohřbívali kostrově. To znamená, že ukládali své zesnulé do hrobů. Hroby jejich elit přitom byly velice bohatě vybavené, nacházíme v nich například ostatky jejich koní, zlato nebo zbraně.

Ano, v dané lokalitě budeme letos dál kopat. Doufáme, že se nám podaří objevit další nálezy a že už bude na kosti celé slovo. To by se teprve strhla obrovská diskuse! Bylo by to fascinující!

Kromě toho rozjíždíme jeden větší projekt, v jehož rámci chceme ve spolupráci s dalšími evropskými institucemi provést i rozsáhlé archeogenetické průzkumy populací raného středověku. Jednu lokalitu už jsme prozkoumali, byla to lokalita na Pohansku na jižní Moravě. Odebrali jsme vzorky z kostrových pohřebišť a zkoumali, nakolik se geneticky lišili poslední Germáni od prvních Slovanů na tomto území.

To vám prozatím nemůžu říct, je to jen předběžná pilotní studie. Očekáváme ale velice zajímavý výsledek. Více se dozvíte na konci tohoto roku.