Článek
„Jsem úplně obyčejný výtvarník. Dělám takovou zvláštní technikou, kterou nedělá nikdo jiný na světě. Říkám tomu metalurgická malba a je to technika založená na tepelném zpracování oceli. Vytvářím obrazy tak, že vydobývám barvy z nitra oceli teplotou ohně,“ vysvětlil Vlna s tím, že zlepšováním techniky se zabývá přes 15 let a stále ještě nenarazil na někoho, kdo by se ho snažil kopírovat. Prý je to těžké.
„Není úplně jednoduché pochopit, jak se s tím kovem pracuje. Je to i pro mě náročné, ale po těch letech to docela ovládám.“
Kov si dělá, co chce
Podle Vlny má kov vlastní duši a dělá si, co chce. Každý kus železa má svou strukturu a s každým se pracuje jinak. „Je těžké tu ocel udržet v rovině, aby dělala to, co chcete. Dostat na povrch ty barvy, které chcete a v ten moment, kdy chcete a udržet to všechno v celku. To je velmi náročné. Každý, kdo dělá se železem, to ví,“ usmívá se výtvarník.
Pomáhal tátovi
Ocel a oheň mu učarovaly už v dětství, kdy chodil tatínkovi pomáhat do zámečnické dílny. Tam se pracovalo se svářečkou, autogenem a dalšími nástroji za vysokých teplot.
„Sledoval jsem, jak se pod těmito nástroji ty barvy z oceli vždycky vynoří napovrch a říkal jsem si, jaká je to nádhera. Byl jsem tím fascinovaný. Zámečníci byli vždycky hrozně rozzlobení, že to tam mají. Udělají třeba krásný nerezový stůl a mají ho nějak zabarvený – mají tam nějaké ošklivé fleky. A snaží se to dostat složitě pryč. A já jsem si říkal, že to je přece tak krásný, s tím by se dalo něco dělat,“ vzpomíná.
Po studiu Akademie výtvarných umění se Vlna zabýval různými technikami a technologiemi, dělal také restaurování malby.
Pražská výstava do čtvrtka
„Pořád jsem to ale nosil v hlavě, začal jsem s tím experimentovat, začal jsem kazit jeden plech za druhým – zkazil jsem jich neuvěřitelný množství. Pak se to začalo dařit, začal jsem chápat tu vnitřní strukturu oceli, jak to funguje.“
Až do čtvrtka trvá výstava v pražské Pragovce v galerii The White Room. Pak se přesune do brněnského Divadla Husa na provázku, kde začne začátkem září.