Článek
Biofyzik Daniel Perlman z Brandeisovy univerzity stojí v rámci svého oboru za více než 100 patenty, které jsou využívány v různých oblastech počínaje laboratorním vybavením a konče prvním miniaturizovaným domácím detektorem radonu.
Je tak jistě respektovaným vědcem a vynálezcem, ale kromě toho je také milovníkem vína. Štval ho proto známý problém, kdy při jeho nalévání téměř vždy stekla nějaká ta kapka po hrdle lahve a spadla třeba na ubrus, který tak ušpinila.
V obchodech jsou sice k dispozici vychytávky řešící tento problém, ale Perlman nechtěl, aby konzumenti museli dělat cokoliv navíc, než si jen koupit láhev vína.
„Chtěl jsem změnit samotnou lahev. Nechtěl jsem, aby tu vznikaly další náklady nebo obtíže s kupováním příslušenství,“ uvedl Perlman v prohlášení na webových stránkách univerzity.
Objeví se zlepšovák v praxi?
Jeho řešením je drážka nacházející se ihned pod horním okrajem lahve. Vypadá to velmi jednoduše, ale Perlman strávil studiem a pozorováním nalévání vína tři roky. Samozřejmě to nedělal na plný úvazek, ale měl to jako vedlejšák. I tak je ale jasné, že úplně snadné to nebylo.
U nové lahve proud tekutiny, který by normálně stekl po hrdle, narazí na drážku a nemá dostatek energie, aby jí překonal, takže steče se zbytkem vína do sklenice. Po mnoha testech došel k tomu, že ideální šířka drážky jsou dva milimetry, hloubka pak jeden milimetr.
Perlman chce svůj zlepšovák uvést do praxe, jedná proto s výrobci lahví, aby jeho design převzali.