Německý nadšenec si na koleně postavil „vytuněné“ tunové kolo

Řetězy i obří kola se pak pomaloučku, ne příliš ochotně dávají do pohybu. Po prvních metrech je to už jasné: klaplo to! Rozléhá se potlesk, kamery televizních štábů běží naplno. Sousedé i náhodní řidiči si nahrávají i fotí monstrum, o němž se nejenom v této vesnici na severu Německa v posledních dnech tolik hovořilo.

Onoho krásného zářijového rána Dose, řidič kamiónu s nepřehlédnutelným plnovousem, dojel do Guinnessovy knihy rekordů: jako tvůrce a současně i vlastník nejtěžšího provozuschopného jízdního kola na této planetě.

„Mám radost tak velkou, jako je můj skvost – a současně mi spadl kámen ze srdce,“ svěřuje se televizi NDR muž, který na svém výtvoru pracoval od letošního března. Do dne premiéry pak megakolo držel zavěšené autojeřáb. Při převážení se číslice na displeji zastavily na 1200 kilogramech.

„To mě docela potěšilo“, usmívá se a hned na vysvětlenou dodává: „Moc jsem chtěl čtyřmístné číslo.”

Rozměry „drobečka“, jemuž Dose, který mnoho let závodil v přespolním běhu, vdechl život, vyznívají vskutku úctyhodně. Pneumatiky s průměrem 1,53 metru patřily dříve tahači kontejnerů v hamburském přístavu. Ocel na podvozek si částečně pořídil ze šrotu.

„Takových pět tisíc eur (135 tisíc korun),“ vyčísluje náklady. „Bez práce – ta se nepočítá,“ doplňuje.

Váhu musel tvůrce obzvlášť pečlivě hlídat. Pro zápis do Guinnessovy knihy rekordů musel jeho gigant pokořit výtvor Belgičana Jeffa Peeterse ze srpna 2015, jehož „vehikl“ vážil 860 kilogramů. Kromě toho měl za povinnost zdolat přinejmenším sto metrů, což nakonec „přetáhl“ o pět metrů.

Dokonce ještě předtím, než rekordní počin veřejně předvedl, ozvali se první zájemci – mnichovské muzeum dopravních prostředků, čínský zábavní park, sběratel kuriozit z Kalifornie i pořadatelé cyklistického závodu v Kataru. Astrid, Frankova manželka, která ho podporovala od samého počátku, nepochybuje o tom, jak uchazeči pochodí. „Franky kolo neprodá, ani kdyby ho vyvažovali zlatem,“ usmívá se.