Článek
„Došli jsme k závěru, že přišel čas, abychom případ uzavřeli, protože už nic nového nejspíše nezjistíme. Nebylo to lehké rozhodnutí, ale už opravdu bylo potřeba,“ citoval web stanice CNN speciálního agenta FBI Franka Montoyu.
I po desítkách let dostávali vyšetřovatelé tipy a vodítka od veřejnosti, ale případ, který úřad označil za jedno z „nejdelších a nejnáročnějších vyšetřování“, jim to vyřešit nepomohlo.
Jak se to seběhlo
Vše začalo 24. listopadu 1971. K přepážce aerolinek Northwest Orient Airlines v Portlandu přišel muž v obleku s kravatou a slunečními brýlemi a představil se jako Dan Cooper. Koupil si jednosměrnou letenku do Seattlu a zaplatil hotově.
Později vyšetřovatelé psali, že to byl tichý muž ve věku mezi čtyřicítkou a padesátkou, nevýrazného vzhledu. Prvotní zprávy o něm chybně psaly jako o D. B. Cooperovi a toto označení se také vžilo.
Cooper si v Boeingu 727 sedl dozadu na sedadlo 18C. Ještě před vzletem si objednal bourbon a limonádu a zapálil si cigaretu. Choval se naprosto klidně a nic nenaznačovalo tomu, že by se chystal letadlo unést.
Krátce po startu předal letušce Florence Schaffnerové na papíru napsaný vzkaz. Stálo v něm: „Slečno, mám bombu. Chci, abyste seděla vedle mě.“ Pohledná letuška byla zvyklá na to, že jí muži dávají svá telefonní čísla v naději na seznámení, a tak lísteček automaticky dala do kapsy. Cooper jí proto musel říci, ať se na něj raději podívá.
Boeing 727. Z tohoto typu letadla Cooper vyskočil
Nedůvěřivé letušce poté otevřel kufřík, v němž byla změť drátů a červené válečky, které vypadaly jako trhavina. Poté jí sdělil své požadavky – 200 tisíc dolarů v hotovosti, čtyři padáky, doplnění paliva v Seattlu a následný let do Mexika.
Kapitán letadla William Scott kontaktoval řídicí věž a případ poté rychle převzala FBI. Cooper dal příkaz, ať letadlo nepřistává, dokud nebudou připraveny peníze a padáky, což dalo agentům čas, aby po bankách v Seattlu sehnali bankovky, jejichž sériové číslo začínalo písmenem L. Navíc se většinu bankovek podařilo vyfotografovat.
Po přistání Cooper propustil všech 36 pasažérů a dvě letušky. Zůstat museli oba piloti, technik a jedna letuška. Jakmile se letadlo vzneslo do vzduchu, nařídil pilotům, aby letěli co nejpomaleji ve výšce 10 tisíc stop (3000 metrů). Krátce po osmé hodině večer pak někde nad jihovýchodem státu Washington spustil zadní schůdky a vyskočil. Když letadlo přistálo v nevadském Renu, kde letadlo potřebovalo doplnit palivo, už ho agenti, kteří vtrhli dovnitř letadla, nenašli.
Vyšetřování bez úspěchu
Vyšetřovatelé vytipovali oblast, v níž mohl Cooper přistát, a dali se do pátrání, které bylo jedno z největších v historii USA. V domnělé oblasti dopadu pátraly stovky lidí, ale bez úspěchu.
Agenti FBI byli veřejností neustále zásobováni různými tipy, nicméně dostali se pouze ke dvěma výrazným vodítkům. V roce 1978 našel lovec v lese štítek s instrukcemi pro spuštění zadního schodiště Boeingu 727. Pocházel z uneseného letounu a místo nálezu odpovídalo trase letu.
O dva roky později pak jeden chlapec našel na břehu řeky Columbia svazky dvacetidolarových bankovek, dohromady v hodnotě necelých šesti tisíc dolarů. Sériová čísla odpovídala bankovkám, které dostal Cooper.
Během let se objevila celá řada teorií o identitě únosce, a vzhledem k tomu, jak mysteriózně případ na veřejnost působil, inspiroval D. B. Cooper mnoho hudebníků, filmařů a také spisovatelů. Nové knihy nebo dokumenty o únosu vznikají dodnes.
Možná nepřežil seskok
V prohlášení FBI k uzavření případu stojí, že vyšetřovatelé věří, že Cooper během seskoku zemřel. Zastaralý padák se nedal řídit, Cooperovo oblečení nebylo vhodné pro drsné povětrnostní podmínky a dopad byl tvrdý – navíc přistával v zalesněné oblasti, a to za tmy. Z letadla tedy skákal za podmínek, které byly nebezpečné i pro zkušeného profesionála, kterým Cooper podle všeho nebyl.
Absence těla ale udržela záhadu i vyšetřování naživu. V FBI nicméně případ i tak uzavřeli, i když až po 45 letech. Značné prostředky potřebné pro udržení vyšetřování teď přesměrují na důležitější případy, které mají větší šanci na vyřešení.
Naděje pro příznivce tajemného únosu ale stále žije. Tipy od veřejnosti už agenti nepřijímají, nicméně existuje výjimka – pokud by někdo našel Cooperovy padáky nebo hotovost z výkupného, dojde k obnovení vyšetřování.