Článek
Co vás zaujalo na příběhu obviněné zdravotní sestry?
Nejdříve jsem si říkal, jaké to je, když jste obviněni ze zločinu a nemáte důkazy, jak svou nevinu prokázat. Je to šíleně složitá existenciální situace. Z toho jsem vycházel. Viděl jsem spoustu reálných případů ze zdravotnictví. Ta vina se velice těžce dokazuje. Je to postavené na svědectvích a znaleckých posudcích.
Pak mě začalo bavit to, že ta vina či nevina hlavního hrdiny nebude tak zřejmá a může vzniknout příběh, který je aktuálnější. Protože dnes jsou kategorie pravdy a lži mnohem nejednoznačnější.
V Hořícím keři jsme měli poslance, který říkal očividný nesmysl, a na druhé straně právničku, která chtěla proti lži bojovat. Bylo to jednoznačné. Dnes jsou hranice mezi pravdou a lží rozmlžené natolik, že rozeznat jedno od druhého je v mnoha případech velmi složité.
Chtěl bych diváka provést stejným procesem, jakým prochází čtenář novin. Na začátku je naše hrdinka jasně vinná, potom přicházejí důkazy, že možná ne. Máme podlehnout prvnímu dojmu a odsoudit někoho podle toho, jak vypadá, nebo si obstarat důkazy?
Stává se vám také, že začnete psát příběh a po třech týdnech zjistíte, že hlavní téma je úplně jiné?
Jasně, ono to tak je skoro vždy. Narazíte na příběh nebo postavu a teprve ve chvíli psaní začnete objevovat další vrstvy. Někdo řekl, že finální dílo je překvapujícím způsobem chytřejší než autor.
Já dávám číst ukázky mé manželce. Když jsem z něčeho nadšený, žena přijde a řekne: „To nemyslíš vážně.“
Ale ti druzí nemusí mít vždy pravdu...
Nemusí. To je na tvorbě těžké. Umět to poznat. Potkal jsem třeba Angnieszku Holland a lidé, kteří to dotáhli daleko, mají nějakou vnitřní sebejistotu a neskáčou po všem, co okolí nabídne, ale zároveň jsou okolí otevření. Agnieszka nám taky někdy vynadala, že jsme hloupá mládež, ale druhý den přišla a stejně o tom přemýšlela. Někdo se zbytečně zakutá ve své jámě a je neochotný přijmout jinou pravdu. Pro tvůrce je to začátek konce.
Člověk je nakonec rád, když mu někdo po třiceti stránkách poradí, že?
Určitě, na prvním místě má být kvalita díla, a ne ego.
Píšete seriál sám?
Třídílná věc se takhle dá napsat. Samozřejmě mám k ruce skvělé dramaturgy jako paní Pittermanovou, která dělala všechny klasické filmy jako Tři oříšky pro Popelku, Už zase skáču před kaluže nebo S čerty nejsou žerty. Neuvěřitelně jí to pálí. A měl jsem velké štěstí, že jsem hned na začátku kariéry potkal producenty Tomáše Hrubého a Pavlu Kubečkovou, kteří Podezření zásadně pomohli, stejně jako producent Michal Reitler z České televize.
Za všechna tahle setkání jsem nesmírně vděčný, protože bez nich bychom tenhle rozhovor nedělali.