RECENZE: Slizká „souška“ z osmdesátek posílá buchty do Moskvy

Šedivou atmosféru doby se snaží Hřebejk vyvolat betonovou školou, kde se odehrává většina děje, panelákovým bytem či podobně sklíčeně působící nemocnicí.

Film by se mohl i trochu nadechnout a přidat víc osmdesátkových exteriérů, ale nejde o zásadní problém. Děti osmdesátých let by určitě pobavilo víc dobových ulic, všudypřítomné sochy a památníky a obří červené ruské nápisy, které tehdy děti četly jako „MIPU MIP“ (česky Světu mír).

Hlavní postavu, soudružku učitelka Drazděchovou, hraje výborně obsazená Zuzana Mauréry. Už její vzhled a gesta film dodávají filmu polovinu bodů. Jde o nepříjemný dobový typ, který by se dal shrnout jako „kudrnatá trvalá, hnědé punčocháče, přetvářka a jedovaté poznámky“.

Ruštinou a trapnými kecy tyto „soušky“ potrápily nejednu třídu, načež úspěšně propluly do devadesátých let a začaly bez znalostí učit angličtinu nebo němčinu.

Drazděchová je zdánlivě milá a srdečná, ale jakmile jí kdokoliv odmítne sloužit, vypluje na povrch její skutečná povaha - zakomplexovaná, mstivá a prolhaná.

Děti jí ze strachu uklízí byt a donášejí nákupy, jeden tatínek má dokonce zařídit letecký převoz buchet do Moskvy, protože je chce poslat sestře. Tady jde samozřejmě o hyperbolu, která má ale ilustrovat něco, co se v menší míře v 80. letech dělo.

Tato absurdita tatínka tak rozčílí, že na schůzce ve škole s několika dalšími sepíšou proti učitelce petici. Začíná tvrdý boj, který odhaluje pokřivenost poměrů v socialistické Bratislavě.

Záblesky pravdomluvnosti a odvahy jednotlivců chvílemi zase zadusí strach v tísnivé době, kdy se doma šeptalo „před dětmi nemluv“. Drazděchová je totiž klíčová učitelka ruštiny a slovenštiny a navíc předsedkyně stranické organizace na škole. Dokonce i ředitelka se jí trochu bojí.

Její odpornou povahu tvůrci neomlouvají, ale částečně vysvětlují tím, že zůstala úplně sama, bez muže a bez dětí. A doba jí dala příležitost mstít se.

Na obecné rovině lze Učitelku označit jako příběh nadčasový. Falešné podlézání i manipulace s lidmi a s fakty zůstává oblíbenou taktikou. Tento typ lidí vypadá jaksi nesmrtelně - Hřebejk s Jarchovským to vtipně naznačili závěrečnou scénou, kdy se Drazděchová s úsměvem objevuje v roce 1991 a dětem oznámí, že bude učit angličtinu, náboženství a etiku.