Článek
Mongolská dívenka Aisholpan se rozhodla pokračovat v rodinné tradici sokolnictví. Rodiče jí nebrání, má to však háček. Podle tamních tradic holčičky lovit nemohou, rada starších proto jasně vyjádří svou nevoli. Svéhlavá Aisholpan trénuje dál a přihlásí se do turnaje sokolníků. S pomocí otce tam k velkému překvapení mnohých zúčastněných zvítězí.
Staří sokolníci se cítí uraženi. Pravým lovcem se prý stane jen ten, kdo uloví lišku v zimních horách. Aisholpan se tak vydává do Altaje, aby zvíře vystopovala a ulovila.
Malá sokolnice, která se proslavila na letošním festivale Sundance, se tváří jako dokument, zkušenější divák ale pozná, že dialogy jsou nacvičené. Dokumentárnost lze přiznat spíše scénám lovu – ptáky a lišky zkrátka režírovat nelze.
Bell šikovně využil poezii opuštěných zimních hor i širokých stepí, kde si své protagonisty a především zvířata točil několika kamerami. S využitím leteckých záběrů udělal z orlů, koní, lišek i lidských lovců pravé akční hrdiny a vše chytře vygradoval hudbou. Směsí moderních romantických náladovek a world music u diváků vzbuzuje upřímné nadšení pro dobrodružství malé Aisholpan v drsném Altaji.
Na festivalech působí jeho film tak trochu pohádkově. V záplavě negativity a problémů fandí snu malé holky a končí grandiózním happy endem.