Na výbušné hranici mezi Abcházií a Gruzií se odehrává karlovarský soutěžní film Kukuřičný ostrov

Abcházie vyhlásila nezávislost za občanské války na začátku devadesátých let. Dodnes ji ovšem uznalo kromě Ruska jen devět dalších států a formálně je stále součástí Gruzie.

„Na Abcházii mám spoustu vzpomínek. Jako mladík jsem tam vždycky v létě s přáteli jezdíval. Ale pak, v srpnu 1992, přišel nějaký člověk a řekl, že musíme odejít, že už to není naše země. Válka začala. V jejím důsledku pak své domovy v Abcházii opustilo 250 tisíc Gruzínců,“ říká Ovashvili.

Ten zaujal již svým debutem Druhý břeh, jenž byl ve Varech uveden v roce 2009 v soutěžní sekci Na východ od Západu a kromě českého festivalu objel desítky dalších a odvezl si z nich na padesát ocenění.

Ovashviliho druhý celovečerní snímek se odehrává na ostrůvku, který se z řeky Inguri na pár měsíců v roce vynoří, aby se na něj mohli vydat místní vesničané a zasadit kukuřici. Ta jim má pomoci přežít zimu. Gruzínský filmař právě na takový ostrov vyšle stárnoucího muže a jeho vnučku. Zatímco stařík se snaží s vojáky okolo příliš nezaplést, dívka odchytává jejich pohledy a zažívá podobný přechod k dospělosti jako plodina kolem jejich improvizovaného obydlí.

Příprava filmu neprobíhala úplně lehce. Přímo na Inguri vzhledem k napětí mezi oběma zeměmi natáčet nešlo a náhradní lokaci nebylo jednoduché najít. „Dva roky jsme objížděli Gruzii a hledali vhodné místo. Nenašli jsme. Tak jsme si nakonec vybudovali ostrov vlastní – uprostřed umělého jezera,“ říká režisér.

Ovashviliho snímek nepotřebuje slova, skoro žádná tu nezazní. Zato výrazné jsou zde obrazy každodennosti, kdy se pod lidskýma rukama mění kus úrodné, ale holé půdy v pole s dozrálou kukuřicí. Režisér trval na natáčení na pětatřicetimilimetrový film, který pronikavost jeho pohledu ještě podtrhuje.

Zatímco na plátně se spíše mlčí, na place se mluvilo hodně. A byl to hotový Babylon. Podle režiséra se na výsledku podíleli lidé třinácti národností, co mluvili třinácti jazyky: „Myslím, že to jen posílilo univerzálnost sdělení, které jsme chtěli předat.“

Stařík už pomalu plánuje sklízet, vojáci na břehu si s dalekohledem u očí dodávají odvahu ke kořistnickému útoku na jeho vnučku, ta se na takový atak možná i těší, ale ve hře je pořád ještě jeden mocný faktor: příroda. Kdo tedy udrží vládu nad situací i nad celým krajem? Dozvědět se to budeme moci na karlovarské světové premiéře filmu Kukuřičný ostrov.