Článek
Ve filmu I Origins, který zahájí festival, hrajete vědce, molekulárního biologa, který zkoumá lidské oko, má přísně vědecké názory na svět, ale na vlastní kůži se setkává s tím, že je něco mezi nebem a zemí... Máte vy sám rád vědu nebo k ní nemáte vztah?
Zajímá mě opravdu hodně, a i proto jsem rád, že jsme ten film mohli natočit. Kvůli scénáři, který mě bavilo číst, kvůli postavě vědce, i kvůli režisérovi Mikeovi Cahillovi, jehož bratr je - stejně jako moje postava - molekulární biolog. Dostal jsem se k vědě a výzkumu hodně blízko, což se mi jinak nestává. Nechali mě pracovat v Hopkinsově výzkumném centru v Baltimoru s ostatními vědci a pochopil jsem, že tam dělají neuvěřitelné věci.
Co vás na nich zaujalo především?
Chovám k nim od té doby nesmírný obdiv. Jsou to úžasní lidé, dělají velmi důležitý výzkum zaměřený na léčbu rakoviny, ale přitom nevydělávají moc peněz. Mohli by vydělat víc, kdyby pracovali pro farmaceutické firmy. Jenže oni vydělávají třeba desetinu toho, co by mohli, aby zkoumali věci pro lidstvo mimořádně důležité, o nichž zároveň ani nevědí, jestli se vůbec někdy podaří je uskutečnit.
Jsem posedlý filmem. Pořád pracuji. Prakticky nikdy nepřestávám, ani o víkendech a na dovolené. Pořád přemýšlím, co dělat, jak to udělat.
Já jsem díky setkání s nimi začal uvažovat o tom, že i ve filmu je asi důležitější točit pořádné filmy za míň peněz než třeba Spidermana.
Byl jste na filmu I Origins zároveň jedním z producentů - neuvažujete jako řada jiných herců i o režii?
Určitě bych chtěl režírovat. Zkoušel jsem nějaké klipy, v říjnu natočím krátký film. Nerad věci uspěchávám, ale určitě něco režírovat budu.
Máte pro to dobré předpoklady už v tom, že pro I Origins jste objevil Astrid Berges Frisbeyovou na hlavní ženskou roli...
Ano, navrhl jsem ji Mikeovi. Seznámil jsem se s ní v Londýně, a moc mě zaujaly její oči. Mike měl problém najít herečku pro postavu Sofi, tak jsem mu řekl, že vím o holce, která mi připadá výborná, ale že ji moc neznám. Setkal se s ní, pak jí dal roli, a byla perfektní.
Vaše postava je doslova posedlá vědou. Máte vy sám nějaké obsese?
Jsem posedlý filmem. Pořád pracuji. Prakticky nikdy nepřestávám, ani o víkendech a na dovolené. Pořád přemýšlím, co dělat, jak to udělat.
Kdy vám to začalo?
Už když mi bylo nějakých deset, jedenáct let.
Michael Pitt na snímku z roku 2005. Tehdy ve Varech připomínal baťůžkáře.
Vyrostl jsem v místě, kde žádná kultura nebyla. A myslím, že to je ten věk, kdy začnete něco cítit, pamatuju si, že tehdy jsem chtěl odjet, vydat se na cestu, hledat něco… a byl to film.
Jak si vybíráte role?
Ptám se na peníze, jestli tam bude krásná holka, do které se můžu zamilovat, a krásné auto. Ale ne, to byl žert. Snažím se vybírat si hlavně podle toho, jestli jsem takovou postavu už hrál. Usiluji o role, které mi umožní ukázat i něco nového.
Jak vnímáte rozdíl mezi filmovou hvězdou a umělcem - jde to dohromady nebo ne?
Je v tom velký rozdíl. Být hvězdou může pomoci k tomu, aby člověk mohl dělat umění, ale nemusí se to každému podařit. Johnny Depp to umí. Nebo Daniel Day-Lewis. K těm vzhlížím, jsou to umělci a zároveň hvězdy. Vtip je v tom, že člověk nemusí být umělec, aby se stal hvězdou. Ale že je někdo hvězda, nestačí k tomu, aby byl také umělec.
Michael Pitt
Rodák z New Jersey oslavil 10. dubna Kristova léta, ale na kontě už má přes tři desítky rolí od seriálu Zákon a pořádek až třeba po filmy Opilí slávou nebo Poslední dny režiséra Guse van Santa, s nímž byl v Karlových Varech v roce 2005.
