Článek
Kim Ki-duk přijel do lázeňského města už v neděli. Zájem o svou osobu odmítl už před tím, než jeho vůz zastavil před hotelem Pupp. Neučinil tak údajně z arogance, ale ze skromnosti. Od poslední návštěvy ve Varech se jeho duše hodně proměnila, Jihokorejec se stal výrazně introvertní hvězdou, jež si přeje být fyzicky neviditelná. Mluvit za něj má práce.
Hvězda asijského filmu
Režisér jinak patří mezi největší hvězdy současné asijské kinematografie. Prosadil se výrazně také ve světě. Debutoval v roce 1996. A už svým čtvrtým filmem Ostrov (Seom, 2000) na sebe strhl pozornost na benátském festivalu.
Od té doby tvoří prakticky nepřetržitě. Někdy dokonce dva tituly ročně. Do Varů přijel poprvé před pěti lety se snímkem Čas (Shi gan, 2006). Film měl na festivalu světovou premiéru, jíž tvůrce osobně uvedl. Po snímku Sen (Bi-mong, 2008) se Kim Ki-duk netypicky odmlčel.
Do světa filmu se teď vrací s dílem Arirang. V premiéře bylo uvedeno na festivalu v Cannes, kde patřilo ke dvěma vítězům sekce Un Certain Regard ex aequo.
V drásavě upřímném příběhu se Kim Ki-duk stává scenáristou, režisérem, ale také interpretem trojjediného člověka, sama sebe.
Film jako léčba duše
Film vznikal daleko od civilizace, kde se autor sám natáčel digitální kamerou namířenou na vlastní tvář. Vypráví v něm o cestě filmaře-samouka, o depresích a tvorbě. Roztrojuje se. Vystupuje jako poustevník, filmař i ironický komentátor. Role neustále střídá.
Začal točit bez příprav po dlouhém poustevnickém období. "Koupil jsem si malý cannon a začal točit sebe. Pak jsem to sestříhal. Nenapadlo mě, že to budu někam posílat, ale když jsem to viděl celé, odeslal jsem film do Cannes, a tak se dostal až do Karlových Varů," vysvětlil na úvod režisér.
"Mám trochu výčitky, protože jiní režiséři mají scénáře, mají týmy spolupracovníků, já jsme si sobecky natočil film o sobě. Bojím se, jestli mě neuvedli jen proto, že jsem býval slavný režisér," uvedl.
Jsem smutný
Jeho tříletý pobyt v ústraní byl vyvolán pochybami o filmování. "Byla to nuda, ale ohromně mi to prospělo, byl to těžký, ale cenný čas. Znovu jsem nalezl sebedůvěru, bez níž by nevznikl tenhle film. Nebyl ani myšlen jako film, byla to léčba duše."
Následně zkritizoval údajnou nekulturnost Jižní Koreje, kde vládne kult filmových hvězd a peněz, jenž zlákal i jednoho z jeho asistentů. V Koreji dříve platily kvóty na počet korejských filmů v kinech, ale nedodržují se. Američtí Transformers nyní zabrali 60 % procent sálů. Kim Ki-dukův film o ožehavé otázce vztahu jižní a severní části země přitom prý promítají jen 3 procentům sálů. "Velmi se zlobím a jsem smutný," uzavřel režisér.
