Článek
V knize Alchymista je věta: „Každé hledání začíná štěstím začátečníka. A vždycky končí zkouškou dobyvatele.“ Podle vašeho mínění vy sám jdete ještě po cestě, nebo jste již prošel zkouškou? (Alena Schmoranzová)
Já osobně pokládám svou existenci za cestu, právě proto jsem neustále otevřen novým výzvám. Život je vlak, ne železniční stanice.
Je míra štěstí přímo úměrná míře odříkání, nebo míře osudových těžkých zkoušek? Jsou emoce dobrým rádcem a mají se tlumit? (Karel Vodička)
Na takovou otázku neznám odpověď. Sám jsem si příliš neodříkal – právě naopak. Vždy jsem se snažil užívat si všeho, co mi život nabídl. Vždy jsem se řídil emocemi. Aby člověk skutečně žil, musí občas porušit pravidla.
Hlásíte se ke katolicismu. Jak si křesťan ve vás rozumí s magií, která se ve vašich knihách objevuje? (Jindřich Pivovarník)
Věřím, že má obecně lidská odpovědnost v sobě dokáže zahrnout různé podoby pohledu na život.
Kde berete pořád novou inspiraci pro stále nové a nové příběhy? Nebojíte se vyhasnutí? (Karel Dvořák)
Protože jsou pro mne hlavním zdrojem inspirace lidé, nikdy se nestane, že by nebylo z čeho brát. Mám totiž zvídavou mysl a neustále přicházím do styku s novými lidmi.
Jaká kniha nejvíc ovlivnila vaši spisovatelskou dráhu? (Marcel Daněk)
Takových je mnoho. Jako své největší učitele bych ale vyzdvihl tyto autory – Henry Miller, Jorge Luis Borges, Jorge Amado a William Blake.
Čím vás ovlivnilo dílo Jorge Luise Borgese? (Hana Komárková)
Tím, že se v něm o složitých věcech píše způsobem, kterému může každý porozumět.
Nemáte chuť napsat něco stejně šokujícího jako váš oblíbený autor Henry Miller? (Miriam Langová)
Obdivuji Millerův styl. Někoho obdivovat však neznamená chtít jej kopírovat.
Co si myslíte o knihách Dana Browna, dalšího autora bestsellerů? (Jakub Mařan)
Jeho novou knihu jsem nečetl, ale vím, jak pro něj musí být obtížné žít pod takovým tlakem. Knižní průmysl čekal na jeho román 5 let a já doufám, že autor potřebám průmyslu nepodlehl.
Sledujete současné latinskoamerické autory? Dá se mluvit o nějakém jednom směru? Mají něco společného? (Karla Mračná)
Každý autor je autor – vyjadřuje svou duši. Žádná hnutí či směry, které by se daly označit za regionálně jednotné, už neexistují. A je to dobře.
Jak se vyrovnáváte s negativní kritikou? Utkvěla vám nějaká konkrétní v hlavě? (Jiří Měšťan)
Kritici jsou jako eunuchové v harému. Vědí přesně jak na to, ale sami se na to nezmůžou.
Jaký máte vztah k charitě? Neziskový sektor v jižní Americe je prý na výborné úrovni... (Marie Drahošová)
Ze sociálních projektů se věnuji především Institutu Paula Coelha, který se stará o 430 sociálně znevýhodněných dětí. A nejen v Jižní Americe, ale po celém světě je mnoho dalších institucí, které se k realitě nestaví zády a pokoušejí se něco udělat pro zlepšení kvality lidského života.
Jste poradcem UNESCO pro sbližování mezi kulturami. Co si myslíte o současném světě, o „střetu civilizací“, o konfliktech mezi kulturou vzešlou z křesťanství a tou islámskou? (Jaroslav Pařízek)
Žádný střet civilizací neexistuje – jde jen o tradiční snahu zjednodušovat problémy, kterých jsme v této době svědky. A každé umění, ať už je to vyprávění příběhů, film, obraz nebo hudba, dokáže stavět mosty mezi rozdílnými kulturami.
Čím si vysvětlujete svoji popularitu v České republice? (Dana Fialová)
Nesmírně mě těší vědomí, že mým knihám rozumíte a má duše vám není cizí.
Byl jste někdy na Karnevalu v Riu? Jestli ano, jak to na vás působilo? (Jana Nechvátalová)
Samozřejmě, v Riu jsem se narodil a vyrůstal tam. Takže je pro mě Karneval vcelku nudnou záležitostí, účastnil jsem se ho už tolikrát… Teď je pořádán pro turisty.
Psal jste texty pro brazilské zpěváky. Jaký máte vztah k hudbě? Co sám posloucháte? (Adéla Schörnerová)
Hudba mi ohromně pomohla naučit se vyjadřovat trefně a vyhýbat se povrchnostem, v písňových textech totiž nemáte prostoru nazbyt. A rád mám různé typy hudby, záleží na náladě.
