Článek
Zdálo by se, že strany žhavých sporů spolu nemají společného nic. Heteronormativní bílý padesátník, hájící tradiční hodnoty, jako by byl jiný živočišný druh než pětadvacetiletá polyamorická bojovnice proti blackface.
Social media manager z officu na Pankráci, rozohňující se v pop up fusion bistru nadávkami na uzurpátora Putina, zdánlivě vůbec nemluví stejným jazykem jako skladnice z Opavy, které chce zkažená Evropská unie nasadit do řadovky migranta.
A to jsme jenom v Česku. Poláci pro PiS a proti PiS žijí v úplně jiných světech, brexiteři a antibrexiteři v Británii na sebe už jen vrčí a v USA to vypadá jako před občanskou válkou.
Zlomí se Země vejpůl?
Krásný nový obrácený rok. Sloupek Štefana Švece
Ještě se nezlomila. A zažila už horší šarvátky. Třeba husity s křižáky, to byla pěkná řež. Horlilo se tehdy a halasilo, traktáty létaly od univerzity k univerzitě, slova z kazatelen tekla rychleji než krev po sudlicích. Co si z těch sporů pamatujeme? Že obě strany pálily města.
Nebo staročeši s mladočechy. Co jen ti se nahádali o to, zda jezdit na Říšskou radu do Vídně! A dneska? Sladkovský s Palackým se leckdy potkají na jedné stránce v učebnici. Ospalejší studenti si je pletou.
No a nejbližší příklad: fašisté a komunisté. Ti do sebe šili, až to kácelo národy. Půl 20. století zničili a výstavy proti sobě pořádali. No a my vydáváme životopisy Stalina a Hitlera v jednom svazku a jejich režimy zkoumá tentýž ÚSTR.
Nepřátelé, i ti nejplamennější, mají vždycky mnohem více společného než rozdílného. Naši vnuci, dej jim pámbů pěkné vzniknutí, nejspíše nebudou tušit, o co se dredatá polyamorka s břichatým konzervativcem přeli. Budou se ale smát jejich oblečení a přesně uvidí, co naši dobu spojovalo. S tímhle vědomím se můžeme hádat trochu veseleji.
