Videomládež. Sloupek Štefana Švece

Rodiče ze mě nadšení nebyli. „Běž ven!“ říkali mi dnes a denně. „V knížkách se toho o světě moc nedozvíš. Opravdovou moudrost najdeš v přírodě nebo mezi lidmi.“

Ušklíbal jsem se. Co byla příroda proti Třem mušketýrům! Život v knížkách byl mnohem barevnější a zajímavější než nudná existence na potulkách po vsi.

Moje děti tráví život na YouTubu, Instagramu či TikToku. Zírají do mobilu každou volnou minutu, při snídani i při cestě do školy. Akorát ta vana je jim odepřena, protože máme sprcháč a mobily si s vodou nerozumějí. Kupovat jim nový po každém mytí by lezlo do peněz.

Nadšení z jejich závislosti nejsme. „Čtěte si!“ říkáme jim dnes a denně. „V telefonu se toho o světě moc nedozvíte. Opravdovou moudrost najdete v knížkách!“

Ušklíbají se.

Občas nám naštěstí něco z toho svého světa ukážou. Podle toho, na co na YouTubu koukáme my, by tam měly mít samé pitominy. Děti ale kupodivu nacházejí fakt zajímavé věci. Videa s fyzikálními a chemickými pokusy, jaké jsme vždycky chtěli dělat ve škole místo drcení vzorečků. Příběhy o pomoci potřebným, do níž se jde zapojit. A vysvětlení všeho možného od Napoleonovy prohry u Waterloo po vrnění koček. Většina těch věcí je navíc v angličtině, kterou se naše potomstvo tak nějak mimoděk při sledování naučilo.

Spoustu času samozřejmě skutečně tráví u nesmyslů. Hodiny zírají na to, jak někdo jiný hrál před pár hodinami Minecraft. Na druhou stranu ani já kdysi nekonzumoval jen hodnotnou literaturu z povinné četby. Sešity s kovbojkami Boba Hurikána si dodnes schovávám a mám jich úctyhodný komín.

Mladí lidé mívají sklon hltat informace. A možná není zas tak důležité, jakou cestou je sosají. Prostě si najdou kanál, který je nejefektivnější pro to, co potřebují vědět. Někteří se jím jen baví, jiní hledají i důležitější věci. A bůhví – třeba jim jejich děti jednou budou utíkat do přírody.

„V lese se toho o světě moc nedozvíte,“ budou potom slýchat naši vnuci od svých rodičů. „Opravdovou moudrost najdete na displeji!“