Článek
Když jsem byl malý roztomilý češtinář, hádal jsem se s kamarády na fildě, že stroje nikdy nebudou dobře překládat. Jazyk je živý a stroje ne. Mašina nikdy nemůže nahradit lidskou bytost. Člověk, to zní hrdě.
Od té doby se Google Translator naučil překládat slušně. Pro základní porozumění novinám úplně stačí. A není sám. Hlasy v mobilech chápou naše příkazy, roboti malují, automaty tvoří předpovědi počasí a počítače – jak jsme viděli v posledním tištěném Salonu – píšou i povídky.
Stejně jako u sekretářky profesora Weizenbauma přitom nemusí vadit, že výsledek není dokonalý. Spousta našich komunikačních potřeb je šablonových, uspokojuje nás v nich opakování a rozvíjení vzorců. Jsem si jistý, že stroje budou zanedlouho dokonale schopné vyrábět reportáže z fotbalu a romány červené knihovny.
Co všechno ale zvládnou dál? Ukládat děti před spaním? Vést psychoanalytickou terapii? Psát – nedejbože! – sloupky stejně povedené jako já?
A co když ano?
Triumfální dráha umělé inteligence testuje, co je člověk. Postupně díky ní zjistíme, co všechno je v nás strojové, formalizovatelné a programovatelné. Možná toho bude víc, než bychom řekli.
A pak, budeme-li mít štěstí, odkryjeme opak. Jádro lidství. Tu nepředvídatelnou, tvůrčí, rebelantskou část, která občas vymyslí ohromující drzý nesmysl a změní jím svět. Vždycky jsem měl podezření, že Bůh se schovává v chybách, které vybočují z mřížek.
Co když však nic takového nenajdeme? Co když kvantový mozek zjistí, že chyby jsou jen součástí vyššího řádu? Že je zvládne nasimulovat výkonnější procesor? Otázka, před kterou dnes kybernetika stojí, zní: Dá se z veškerého vědění lidstva a jeho destilovaných postupových algoritmů stvořit jeden kompletní člověk? Dosáhneme bodu, kterému říkáme singularita, a bude pak sebetvořivá inteligence směřovat k něčemu nadlidskému? Bude psát romány, které by Milan Kundera dohromady nedal?
Počítače rychlejší a přesnější než člověk máme dávno. S nástroji v něčem lepšími, než jsme sami, umíme zacházet od vynálezu kyje. Stvořit sama sebe a ještě něco víc je ale vloupání do Boží dílny. Tak jako u stavby babylonské věže tím stoupáme na roveň nebi. Povede se to? Uvidíme. Ale víte, jak ta stará báje končí…
