Sloupek Apoleny Rychlíkové: Vakcíny jen pro některé?

Vzhledem k tomu, že logika velí jediné, dostat koronavirus pod kontrolu a pokusit se před ním ochránit každého člověka, mohlo by se zdát, že je v zájmu všech maximální demokratizace očkování a zpřístupnění vakcín. Realita je ale takovým úvahám na hony vzdálená. Místo rovného přístupu k vakcínám jsme se ocitli ve světě korporátního soutěžení, který přesně kopíruje zaběhnuté neoliberální modely a nemilosrdně odhaluje globální nerovnosti i střeva farmaceutického průmyslu. Není to zrovna hezký pohled.

Momentálně hoří hned několik sporů o vakcíny. Například přetahovaná mezi Evropskou unií a britsko-švédskou společností AstraZeneca: místo dojednaných osmdesáti milionů dodávek jich firma do konce března dodá na starý kontinent jen polovinu. A to navzdory tomu, že za vakcíny EU zaplatila předem, aby firmě pomohla s jejich vývojem a přípravou výroby.

Starosti EU nicméně vypadají skoro nicotně v porovnání se situací globálního Jihu, se kterým se nikdo ani nebaví. Více než stovka zemí – včetně Indie či Jihoafrické republiky – se snaží opakovaně protestovat proti tomu, aby se na vakcíny vztahovaly soukromé patenty, což v praxi znamená rezignaci na ochranu globálního veřejného zdraví a odevzdání se do rukou korporacím. Protesty jsou to ale neúspěšné, Západ je proti.

Někteří kritici začali o stávajícím systému, kdy jdou vakcíny v prvé řadě nejbohatším zemím a zisky soukromým firmám, mluvit rovnou jako o „vakcínové genocidě“. Může se to zdát přitažené za vlasy, ale pozice těch, kteří zůstali na periferii zájmu jen proto, že nemají takové možnosti vyjednávat o dovozu, cenách a distribuci vakcín, je opravdu nezáviděníhodná.

Paradoxně se v podobné situaci nakonec ocitla i Evropská unie, která vzhledem ke svému finančnímu angažmá i celkovému zapojení veřejných kapacit a zdrojů hraje v celém procesu tak trochu roli užitečného idiota. Možná že by si z této lekce mohli její čelní představitelé a představitelky vzít ponaučení a namísto dohadování se s hrstkou farmaceutických firem hledat cestu, jak očkování skutečně maximálně demokratizovat skrze vlastní výrobu vakcín, například prostřednictvím takzvaného nuceného licencování.

Po roce neúspěšných snah o zkrocení koronaviru opravdu nejsme v situaci, kdy je vhodné hrát se soukromými firmami podobné hry. Vždyť jde o záchranu neskutečného množství životů!