Povrch Islandu. Sloupek Štefana Švece

Kromě prezidentů je Island zajímavý tím, že tam v každém klubu hraje lepší kapela než Coldplay a že je to ostrov složený ze sopek, které se občas naštvou a vychrlí tolik dýmu, aby to zastavilo leteckou dopravu v Evropě. To všechno vím od kamarádů turistů a víc o Islandu vědět nechci.

Ne proto, že by byl Island nezajímavý. Naopak, jedna z nejrozvinutějších zemí na Zemi, která po roce 2008 málem zkrachovala a dneska už je zase třetí nejbohatší na světě podle průměrného bohatství na dospělého, je zajímavá až až. Považuji ale za dobré udržovat si pár sympatických států, o kterých vím málo a můžu si do nich promítat pohádky.

Ve světě, kde se dá každá informace najít za pár sekund, je užitečné mít několik bílých míst, kde můžou žít lvi, draci a mluvící stromy. O Rusku, USA, Saúdské Arábii nebo Polsku se dozvídám víc informací, než bych nutně potřeboval. Hýčkám si proto Nový Zéland, Uruguay, Maltu a Mongolsko. Island. Dávám si pozor, abych se toho o nich nedozvěděl moc. O Mongolsku mi stačí vědět, že tam mají jurty a jako MHD používají poníky. Nový Zéland je zajímavý tím, že je dokonce dál než Austrálie, takže tam lidé chodí nejen hlavou dolů, ale ještě našikmo.

Island prý pojmenoval Viking Flóki Vilgerðarson, kterému se při plavbě na ostrov utopila dcera a dobytek pomřel hlady. Flóki tak při vylodění neměl úplně dobrou náladu, vylezl na kopec a chtěl se trochu rozveselit výhledem na rozkvetlou krajinu. A uviděl fjord plný ledu. Odsud Island, ledová země. Ve skutečnosti je Island zelenější než Grónsko, tedy zelená země. To je naopak ledové. Vikingové měli na pojmenovávání zjevný talent.

Předpokládám, že na rozdíl od Vikinga Flókiho se na Island nikdy nepodívám. Chci si ho dál představovat jako pohádkovou říši. Zabydlel jsem si ji skřítky. Skřítkové, prezidenti a Björk po ní pobíhají za veselého švitoření a vzájemně se volí do nejstaršího parlamentu na světě. Mít vlastní Island je pro mentální zdraví člověka důležité.