Hlavní obsah

Nad knihou Nejlepší české básně 2013: Nihil novi sub sole, vole?

Právo, Michal Šanda, SALON

Nejlepší české básně se letos vyhlašovaly na konci listopadu v holešovické kavárně Liberál. Básníků a básnířek zastoupených v reprezentativní sbírce, kterou každý rok vydává nakladatelství Host, přišlo ten večer spousta.

Foto: archív nakladatelství Host

obálka Ivan Wernisch, Wanda Heinrichová: Nejlepší české básně 2013

Článek

Namátkou Jiří Dynka, Pavel Novotný, Olga Peková, Pavel Ctibor, Tomáš Čada, Petr Borkovec, Žaneta Lichtenbergová, Adam Borzič, Viktor Špaček, Michal Šanda nebo Milan Šedivý. Přítomni byli také editoři předchozích ročníků Karel Piorecký, Petr Král, Simona Martínková Racková, Jakub Řehák a Miroslav Topinka a editorka stávající: Wanda Heinrichová.

Nepřítomen: Ivan Wernisch.

Když do kavárny vstoupil Jaromír Typlt, uvědomili si přítomní ke svému zděšení, co to obnáší býti básníkem. Chtě nechtě byli touto knihou pasováni do básnického cechu, a proto si pojednou začali v horečnatém chvatu schovávat hlavu do dlaní, člověk nikdy neví, odkud přilétne nějaký ten facan. Mezi českým básnictvem je totiž fackování aktuálním hitem a Typlt to schytal naposledy. :-) plesk! :-(

Ve skutečnosti jsou to ale jenom pomíjivé aférky, facky přepleskají, jako s koncem podzimu přestanou pleskat kapky deště do spadaného listí a napadne sníh a v obci Básníkov se do Vánoc zase rozhostí neposkvrněná bílá idyla jako z Ladových pohlednic.

No a teď ke knize samotné. Ivan Wernisch byl už v minulosti postaven před obdobný úkol, uspořádat almanach současné poezie. Zadal mu ho nakladatel Martin Reiner. Lepě svihlí tlové (Petrov 2002) tehdy mezi recenzenty vzbouřili nevídané vášně. A propos někdy v této době dal Michal Viewegh facku kritikovi Jaromíru Slomkovi. Nihil novi sub sole, vole.

Od té doby ovšem uplynulo jedenáct let, a když byl nyní Wernisch osloven, aby se stal arbitrem pro rok 2013, poctivě přiznal, že o dnešní básnické scéně nemá šajn: Proč já? Novou, svěží literaturu nesleduji, čtu z ní jen to, co se mi tu a tam namátkou dostane do ruky. V současné české básnické produkci se nevyznám. Proč zrovna já bych měl být tím, kdo rozhodne, které básně jsou letos nejlepší? A podle čeho mám rozpoznat ty nejlepší básně? Předpokládám, že se jaksi předpokládá, že budu spravedlivým sudím; jak ale mohu v soutěži rozhodovat spravedlivě, když nemám k dispozici žádná pravidla?

Jenže neznám nikoho, kdo by na tomto poli vyoral víc brázd než právě on. Za devět let, kdy byl redaktorem v Literárních novinách, umožnil časopisecky debutovat de facto celé generaci básníků, kteří si připsali nebo zanedlouho připíšou na futro pátý křížek, a zasadil se také o vydání jejich prvních sbírek v edici New Line. Neméně se zasloužil o básníky historií opovrhované a opomíjené. A což teprve vlastní Wernischova tvorba! Prostě mistr a mistrná je rovněž jeho ročenka.

Foto: Archiv, Právo

Ivan Wernisch

Fackami vyfutrovanou debatu, jestli angažovaná poezie ano nebo ne, ponechal Wernisch stranou a zaměřil se na kvalitu. Z etablovaných klasiků jsou tu zastoupeni František Listopad, Sylva Fischerová nebo Karel Šiktanc. Najdete zde ale i básně autorů, kteří při obdobných projektech stojí neprávem jaksi v ústraní: Jiří Daníček, Josef Hrubý, Gustav Erhart, Jan Gabriel. A potom jsou tu jména překvapivá jako Andrew Lass. A doposud neznámá: Eliška Krmelová, Adam Táborský, Kristýna Žáčková. Za znalce mladé poetické scény byla v editorské dvojici Wanda Heinrichová a udělala učiněné objevy. Tím největším je pro mne Zuzana Lazarová ze surrealistického okruhu kolem časopisu Analogon. Následující ukázka je z její básně Panna vyhráváš, Orel prohrávám: Budu si tě hýčkat v prostoru / předem definovaných pravd / dokud nevykrvácíš, kotě / Šňupni si popel zemřelého / pořiď zápis ze schůze koroze / mileneckých vztahů na inzerát / a připusť, že vrah je jemný člověk…

Konec sbírky je pak vypointován básní Jaroslava Kučery, nicméně se domnívám, že pan Kučera nejspíš nebude Kučerou, maximálně bude mít kučeravé šediny a mužný wernischovský plnovous.

A ještě jeden konec, oficiální část večírku ukončila Wanda Heinrichová prohlášením, že vzhledem k tomu, že je teprve listopad, je možné, že nejlepší báseň napíše někdo třeba ještě v prosinci, a také, že nejlepší básně leží neuveřejněné v šuplících. Možná tedy jde o sborník nejhorších básní.

S čímž pro letošek rozhodně nesouhlasím!

A potom už se jenom pilo a mluvilo a chválilo a intrikovalo a básnické pikle se kuly a plány na nové příští sbírky spřádaly a pozvolna nadešla půlnoc a konec definitivní. Servírky počaly obracet židle na stoly, než ale v kavárně Liberál stáhnou za posledním opozdilým básníkem roletu, je třeba říct ještě jednu podstatnou věc: arbitrem pro rok 2014 bude Petr Hruška a pracovitým editorským mravencem Olga Stehlíková.

Související témata:

Související články

Nad knihou: Hnojišťátka

DOPLNĚNO O REAKCI PETRA KRÁLE. Poezie je záležitost pro život nezbytná. Oproti tomu básně jsou věcí zbytnou. Básnění je produktem minulých historických epoch....

Výběr článků

Načítám