Článek
Bohuslav Vaněk-Úvalský
Bohuslav Vaněk-Úvalský Žena na Měsíci
Krásné nakladatelství
Bohuslav Vaněk-Úvalský: Žena na Měsíci
Zlá holka z Měsíce, která nenáviděla lásku a mě se zbavovala, potřebovala ke zkrocení můj brutální tlak. Hodnou holku ze Zeměkoule, která mě milovala, můj tlak děsil a zbavovala se mě. Byl jsem v mlýnici mezi dvěma ženami. Byla to stejná krávovina jako boj za mír. Bohuslav Vaněk-Úvalský (1970), autor kultovních knih jako Brambora byla pomeranč mého dětství nebo „hubotřasný“ román Poslední bourbon, je konečně zpět v českém literárním podniku! Jeho hlas už tady chyběl. Román o převeliké lásce s poněkud hororovým koncem, o vztahu mezi Honzou z Prahy a Marianou ze Svitav, který by nebyl možný bez spojení pomocí telefonu a počítače, tedy bez esemesek a mailů. Situace se mění ve vteřině, láska a nenávist jedí z jednoho talíře. Peníze lítají jak podzimní listí. Láska je…
(Vybral Jakub Šofar.)
--------------------------
Milan Urza
Milan Urza Dům bez oken
Torst
Milan Urza: Dům bez oken
Nahoře prosvítal mdlý paprsek bílého denního světla. Znamenalo to, že Brána skutečně zůstala nezamčená. Možná že Milan Urza, básník a prozaik, hudebník a historik umění, chtěl napsat nějakou metaforickou prózu o náboženském fanatismu, o temnotách fritzlovského myšlení, o stockholmském syndromu, o soukromých světech jako úkrytech před světem velkým, globálním. Každopádně obohatil současnou českou tvorbu o strašidelnost, o horor, o vše, co vždycky bývalo nedílnou a pravidelnou součástí literární produkce. Tenhle text je temný, vlhký, stinný, slizký. Ve sklepě jednoho vesnického, osamělého domu, v Novém světě, již delší dobu žije někdo, kluk-dospívající muž, spíše jenom živočich, jehož otec se ho snaží „uchránit“ před Zlosvětem tam nahoře. A jednoho dne zůstane cesta mezi tady a tam otevřená…
(Vybral Jakub Šofar.)
--------------------------
Josef Kliment
Josef Kliment U obětovaného prezidenta
Josef Kliment U obětovaného prezidenta Hořké paměti Háchova tajemníka
Academia
Josef Kliment: U obětovaného prezidenta
Vzpomínky Josefa Klimenta (1901–1978), právníka a politického sekretáře prezidenta Emila Háchy, jsou především obhajobou chování v době protektorátu, a to nejen chování autora a „jeho“ prezidenta, který se tu téměř adoruje, ale i části politické reprezentace. Pro někoho byl Kliment kolaborant, jehož Národní soud po válce odsoudil na doživotí (propuštěn byl v roce 1960), pro jiného schopný úředník, který se pragmaticky snažil zachránit, co šlo. Každopádně je kniha opožděným, nicméně zajímavým a podnětným popisem protektorátní situace z pro nás neznámé strany. V další vrstvě pak může poučený čtenář sledovat autorovu práci s pro něj novými fakty, jež se objevila díky liberalizaci konce šedesátých let (paměti psal na začátku let sedmdesátých). Anebo – a to je důležité pro současnost – jeho až minuciózní práci se slovy, s jejich významy, což není dáno jen právnickou erudicí, ale i dobou, kdy slova znamenala přesně to, co znamenat měla.
(Vybral Jakub Šofar.)