Jedna báseň. Sloupek Michala Šandy nad dílem Jana Nováka

O mnoho let dříve ho Pavel Šrut, Eugen Brikcius nebo Petruška Šustrová znali jako rozšafného výčepního z hostince Na Třemošné, co si sem tam za pípou cosi poznamenal na účtenku. Možná: dvě velké griotky, malé štamprle rumu, tlačenka, a dole k tomu přičinil šest čárek.

Kolem roku 2000 jsem se s ním vypravil za společným kamarádem na chalupu do Českého ráje. Večer při grilovačce si cosi usilovně poznamenával na umaštěný papír od buřtů. K mému překvapení to byly básně! Básně docela kratinké. V kotcích / paradajky protlak / kobyl k hříběti / burgundského. Doslova je sypal z rukávu, jako kouzelník králíky.

Abrakadabra! Jak sedají / brody křídla lastur / košilky dam kam / tam.

Simsalabim! Osoba vraždy, osobnost / prolíněná. Stereofonní prostor / mučenky, sterilní na omak / vítězný oblouk jednotřídkou.

Kdosi o nich prohlásil, že jsou beze smyslu, ale ne bez významu, protože jsou jasnozřivé.

Od Novákova úmrtí uplynulo v lednu pět let. Nakladatelství Dybbuk k tomuto půlkulatému výročí vydává do posledního písmene všechno, co kdy tenhle neprávem opomíjený básník na svoje pověstné papírky nadrásal. Tři objemné svazky o celkovém rozsahu 1856 stran mají název Labutí sádlo a podepsané jsou Jan. Jan Novák. Nejedná se o chybu; aby se totiž odlišil od toho slavného chicagského a od mnohých dalších Janů Nováků, začal k stáru používat zdvojené Jan oddělené tečkou.

Ona grilovačka se, jak už to bývá, protáhla do pozdních nočních hodin, Jeník byl ovšem ráno jako čiperka. Po nezbytném smrťáku turka a cigaretě mě donutil vyhrabat se ze spacáku a jít s ním ke kapli svaté Anny na Hůře, nahoře nad Vyskeří, že tam má pro mne překvapení. A skutečně, něco takového jsem nikdy předtím ani potom neviděl. Všude kolem křížové cesty byly stovky, možná tisíce bedel. Bílo, jako když nasněží.

Když poté cestou domů do Prahy spolucestující v autobuse závistivě hleděli na naše plné košíky, Jeník prohlásil, že kdo má zájem o houby, ať si přijde, a lidé opravdu chodili pro pár kousků se všelijakými sáčky, co měli zrovna u sebe, dávali se s námi do řeči a navzájem se trumfovali houbařskými historkami. Z obyčejné nudné jízdy autobusem se Novákovým přičiněním stal zážitek jedna báseň.

Ještě jednu báseň?

Vratné iluze vracející se / v propasti, lžíce stud milování / jak se pláč proměňuje v / osmy a pláč / musím se napít / jsem (ti) oprýskaná.