Smrt na Nilu podle Branagha

Agatha Christie publikovala více než osmdesát románů, povídkových knih a divadelních her, jejích knih se prodalo přes dvě miliardy v angličtině a miliarda v dalších 103 jazycích. Velké množství jejích detektivek bylo adaptováno pro film nebo televizi, některé dokonce několikrát. A přestože by se mohlo zdát, že především díky seriálu britské televize ITV Hercule Poirot s Davidem Suchetem v titulní roli a obdobné sérii BBC s Joan Hicksonovou v roli Jane Marplové už bylo natočeno vše, co se k adaptování hodí, filmaři stále nacházejí v díle britské spisovatelky inspiraci.

Prvním filmovým Poirotem byl Austin Trevor, který se objevil v prvním zvukovém filmu, natočeném podle předlohy Agathy Christie. Z knihy Vražda Rogera Ackroyda se stal film Alibi (1931) a Trevor se Poirotovi, jak ho autorka popsala, vůbec nepodobal. Byl mladý, hezký a hladce oholený! Přesto si belgického detektiva zahrál ještě v dalších dvou filmech.

O třicet let později se Poirot objevil v nepříliš úspěšném filmu (The Alphabet Murders) v podání Tonyho Randalla, ale s podstatně lepším výsledkem hrál Poirota Albert Finney ve hvězdně obsazeném velkofilmu Vražda v Orient expresu. Získal za jeho ztvárnění Britskou filmovou cenu a nominaci na Oscara, ale sama Lady Agatha měla vůči jeho kníru výhradu: „Napsala jsem, že má nejhezčí knír v Anglii – a v tomto filmu tomu tak není. Myslím, že je to škoda.“

Peter Ustinov se jako Poirot představil ve filmu Smrt na Nilu v roce 1978. A jakkoli statný, rázný a prošedivělý herec by spisovatelku nejspíš uspokojil ještě méně než Finney, hrál „nejlepšího detektiva na světě“ v rozmezí deseti let ještě v dalších v dalších pěti televizních či filmových zpracováních.

David Suchet je podle mnoha názorů ten pravý. Seriál Hercule Poirot, který se začal vysílat v roce 1989, se vysílá opakovaně dosud. Je vyzdvihována i jeho atmosféra a obsahuje téměř všechny knižně vydané povídky Agathy Christie, ve kterých se Poirot objevuje.

Jedenašedesátiletý britský režisér proslul především jako tvůrce shakespearovských adaptací, v nichž většinou i hrál. Poirota ztvárnil v roce 2017 ve vlastním remaku Vraždy v Orient expresu, k sobě obsadil například Johnnyho Deppa, Penélope Cruzovou, Michelle Pfeifferovou, Judi Denchovou a další hvězdy.

Nyní ho hraje i ve Smrti na Nilu, kterou opět také režíroval. V tajemném thrilleru se Poirot ujímá pátrání během dovolené, kterou tráví na palubě luxusního říčního parníku v Egyptě, a jako vždy posedlý péčí o svůj zevnějšek si užívá požitků, které s sebou přináší čas strávený ve vyšší společnosti.

Hned poté, co idylické líbánky dokonalého páru postihne tragédie, však rozjede vyšetřování. Příběh nespoutané vášně a žárlivosti, zasazený do scenérie pouště a majestátních pyramid v Gíze, pak sleduje osudy cestujících, mezi nimiž musejí Poirotovy „malé šedé buňky mozkové“ najít rozuzlení.

„Je to jedna z nejznepokojivějších a nejnapínavějších knih Agathy Christie. Představuje v ní čtenáři určitou dávku sofistikovanosti, sexappealu, půvabu i romantiky, ale současně jde o příběh, který je křehký, jemný, ale i nebezpečný a rozvratný,“ říká Branagh a dodává, že jeho adaptace má oproti předchozím, ať už jde o film, nebo epizodu ze seriálu, mladistvější vzhled. „Všechno je tentokrát větší, víc sexy, zároveň v sobě nese ještě větší hloubku.“

V roli Poirotovy okouzlující pravé ruky Bouca se vrací Tom Bateman, který hrál stejnou postavu už ve Vraždě v Orient expresu. „Vzhledem k Poirotově puntičkářské povaze neunikne podezření ani okouzlující Bouc. Bylo velmi zajímavé se k němu vrátit,“ říká Bateman. „Ve filmu Vražda v Orient expresu se nestaral o nikoho jiného než o sebe, ale v tomto filmu dospěl. Navíc vztah mezi Boucem a Poirotem dává divákům příležitost vidět jemnější a lidštější stránku Poirotovy povahy.“

Veselou, stylovou a nechutně bohatou dědičku z prominentní a vážené rodiny Linnet Ridgewayovou hraje bývalá modelka a herečka izraelského původu Gal Gadotová, známá například ze série Rychle a zběsile nebo Liga spravedlnosti Zacka Snydera. Její postava je laskavá i sebejistá mladá žena, má řadu nepřátel, kteří žárlí na její bohatství, ale nikdy nepoznala pravou lásku. „Je velmi sebestředná, ale zároveň má velké srdce. Je zvyklá, že věci jdou podle jejího přání, ale uvnitř cítí smutek a prázdnotu,“ říká o ní Gadotová.

Branagh vzpomíná, že pro Linnet hledali herečku velmi krásnou, citlivou, ale také se špetkou zlomyslnosti ve tváři. „Našli jsme ji v Gal, která je v té roli stejně barvitá a hluboká jako její postava,“ vysvětlil.

Postavu Euphemie Boucové, malířky a Boucovy matky, stvořil scenárista Michael Green pro film. V knize se nevyskytuje. „Je téměř posedlá svým synem, má až extrémní potřebu ho chránit,“ říká její představitelka Anette Beningová.

Green čerpal inspiraci od některých podobně starostlivých matek, které se v Christiině tvorbě vyskytují. „Ale Euphemie je bystřejší a důvtipnější, zároveň hluboce skeptická k lidské povaze. Zdá se, že sama v sobě nese pošramocenou lásku, jako by prošla zkušenostmi, které ji hluboce ranily,“ říká o ní Branagh.

V dalších rolích uvidíme například Armieho Hammera, který hraje nezaměstnaného Simona Doylea. Ten je zamilovaný do Jacqueline de Bellefortové, ovšem jen do té chvíle, než se seznámí s její kamarádkou ze školy, krásnou, bohatou a stejně podmanivou Linnet.

Sophie Okonedová hraje americkou zpěvačku Salome Otterbourneovou, její neteř, vzdělanou světoběžnici, vtipnou a ambiciózní Rosalii zase Letitia Wrightová, známá například z filmů Zpívej 2 nebo Black Panther.

Smrt na Nilu přenese diváky do třicátých let 20. století a oživuje mnoho míst, o nichž Christie psala. Na jejich vytvoření se podílely tisíce členů štábu, řemeslníků, výtvarníků a odborníků. Výtvarník Jim Clay se totiž ve snaze o věrohodnost rozhodl použít klasické kulisy.

Natáčení začalo na březích areálu Cotswold Water Park, kde byl od základů vybudován egyptský trh s kořením a pozůstatky chrámu, přičemž Clevelandská jezera zastoupila řeku Nil. Do rolí místních obyvatel a turistů byly obsazeny tři stovky komparzistů.

Ze všech dekorací včetně chrámů byla bezpochyby nejmajestátnější loď S. S. Karnak. Je to luxusní, dvaasedmdesát metrů dlouhý, patnáct metrů široký a třináct metrů vysoký parník s bočními kolesy s levantskými prvky a nádherným interiérem.

Clay se svým týmem, který loď stavěl na velkém prostranství v areálu ateliérů v Longcrossově, se během příprav zaměřil na flotilu společnosti Thomas Cook, která v té době čítala tři nebo čtyři lodě, vypůjčili si od každé z nich jisté prvky, a následně společně navrhli vlastní parník.

„V Jimových rukou parník získal na stylovosti, nebezpečnosti, štíhlosti, eleganci a také vražednosti. Je to velkolepý plovoucí palác,“ slibuje Branagh.

Může se vám hodit na Seznamu: