Článek
„Žádný poctivý novinář žijící a pracující v Číně nemůže ignorovat témata související s porušováním lidských práv v zemi. Jako člověk, který vyrostl v komunistickém Československu, jsem navíc měl během svého sedmiletého působení v Pekingu o lidskoprávní témata osobní zájem. Zpracovávání těchto témat v Číně je tou nejtěžší novinářskou prací, kterou jsem kdy dělal. Tvrdím to i přesto, že jsem strávil tři roky v Afghánistánu a Iráku jako válečný zpravodaj,“ tvrdí Etzler.
„Jde o zdlouhavou detektivní činnost, při které člověk naráží na řadu často nepřekonatelných překážek. Je to hra kočky s myší mezi čínskou tajnou policií a novináři. Jde o práci, při níž je člověk často policií zadržen a vyslýchán a při níž úřady obtěžují a vyhrožují jeho čínským spolupracovníkům. A je to práce, která při neopatrnosti může subjekty příběhů poslat na mučení tajnou policí nebo na dlouhé roky do vězení.“
Dokument je ale hlavně o čínských opuštěných dětech. Na venkově žijí často bez rodičů, kteří odešli do měst za prací. Mladí lidé z venkova začali do měst odcházet v osmdesátých letech minulého století. Jejich děti jsou emocionálně deprivované a jsou častými oběťmi sexuálního nebo fyzického násilí. Čínští psychologové hovoří o dvou ztracených generacích.
Tomáš Etzler
V sirotčinci, kde natáčel, trpí všichni buď mentálním, nebo fyzickým hendikepem. Masové odkládání postižených dětí začalo v Číně v roce 1979, kdy vstoupila v platnost politika jednoho dítěte. Když se rodičům narodilo nezdravé dítě, často jej zabili nebo odložili. Trend, který hlavně na čínském venkově pokračuje dodnes. Podle studie organizace Human Rights Watch z roku 2013 jsou postižení lidé v Číně stigmatizováni a diskriminováni.
„Objevili jsme svět bezpodmínečné lásky řádových sester k postiženým dětem a naprosto nesobecké obětavosti. Čína je i svými vlastními občany považovaná za nelítostnou materialistickou společnost, kde láska a soucit nemají místo. Dokument ukazuje, že to neplatí všude,“ dodal.
Film vstoupí do kin 30. října.