Článek
Strhující konverzačka Jiřího Havelky (scénář a režie), která je ve své podstatě spíše divadelní hrou, nenechá diváka 96 minut vydechnout. Situace v domě se neustále vyostřuje a scénář si buduje cestu k drastické pointě.
Tak dobře napsané lidské typy jsme v domácím filmu už dlouho neviděli. Malý český člověk se tu dočkal monstrózního portrétu v nadživotní velikosti - triumfuje ve své chamtivosti, zlomyslnosti a duševní omezenosti.
Dagmar Havlová
Povrchní drbna Horvátová (Dagmar Havlová) má o všem spoustu informací. Chcete vědět, kdo moc svítí na chodbě nebo kdo je homosexuál? Zeptejte se Horvátové. Paní Zahrádková (Tereza Voříšková) s manželem (Vojta Kotek) se upřímně snaží dům opravit, ale Roubíčková z kontrolního výboru (Klára Melíšková) jim neustále klade byrokratické překážky, problematizuje každý návrh a upozorňuje na nebezpečí soudních sporů. Připitomělý pan Švec (David Novotný) ani neví, o čem se hlasuje, a Procházkové (Pavla Tomicová) s Novákem (Ondřej Malý) jde jen o prachy.
Starý zakomplexovaný bolševíček Kubát (Jiří Lábus) by chtěl především buzerovat, ale od revoluce už si ho nikdo nevšímá, tak čeká na domovní schůze, aby se mohl ukojit tím, že všem všechno zkazí. Oprava střechy? Výtah? Vodoměry? Všechno odmítá. Ne proto, že by to domu neprospělo, ale prostě proto, že má právo říct ne, a připadá si tak důležitý.
Tereza Voříšková a Vojtěch Kotek
David Novotný ve filmu Vlastníci
Havelka se drží reality, používá jen lehkou nadsázku a komentuje českého človíčka s propracovaným humorem, který vyvolává smích prakticky od začátku do konce. Svým vypiplaným postavám vkládá do úst úderné hlášky - absurdní, vulgární, rasistické a homofobní.
Dagmar Havlová končí v Divadle na Vinohradech
Při diskuzi o vodoměru jsou si vlastníci bytů schopní vyčíst mámu, tátu, manželku i babičku, stupňují se osobní útoky a dojde na fackování. A tu se objeví hezcí šikovní pánové v obleku, mají firmy a peníze a nabízejí, že vše vyřeší. Nalijí vám panáka zdarma, třeba i telefon vám zaplatí, stačí jen podepsat „takovou malou plnou moc“ a hlavně se už o nic nestarat.
Vlastníci nejsou jen vynikající komedií o jednom domě, ale také alegorií vrávorající české demokracie. Bylo by naivní si myslet, že film dokáže změnit svět, zvlášť když část lidí skryté vzkazy tak komplexního díla stejně nepochopí, ale smát se (zatím) můžeme.