RECENZE: Mladý Schwarzenegger obtěžuje ženy v politicky korektní agitce

„Proč to čteme? Napsal to nějakej bohatej běloch o jiným bohatým bělochovi,“ odpálkuje středoškolská studentka knihu Velký Gatsby Francise Scotta Fitzgeralda v úvodu snímku Ranařky. Dodá, že bychom měli číst knihy o „dělnické třídě“ nebo o „černých matkách“. Snímek se neodehrává v Sovětském svazu ani v Československu padesátých let, toto je Amerika roku 2021.

Klasického románu se ve třídě zastane pouze Schwarzenegger, nejzápornější postava, mimochodem velmi plochá a mizerně napsaná i zahraná. Víme o něm jen to, že sexuálně obtěžuje dívky svými návrhy. Učitel zatím trapně vyčkává, má totiž evidentně strach z angažovaných žáků, kteří si ho kdykoliv mohou nahrávat na telefon a později mu zničit kariéru.

Ranařky se tváří jako nevinná taškařice ze střední, ale je to také polopatická ideologická masírka. Přinejmenším vzdělanější část mládeže ji odmítne už jen pro tu poučnost, hloupou doslovnost a topornost připomínající díla z padesátých let.

Protagonistkou filmu je středoškolačka, jež se nejprve do politiky nehrne (podléhá buržoaznímu individualismu), ale s postupem času se nadchne pro levicovou ideologii, zorganizuje odbojovou organizaci a nakonec zcela splyne s kolektivem, a v bombastickém závěru dokonce řeční před davem jako Vladimir Iljič.

Casting vypadá, jako by ho sestavoval počítač podle tabulek odborové organizace. Hlavní hrdinka má dvě hlavní kamarádky - Asiatku a černou Latinoameričanku. V širším kolektivu nechybí ani lesby a vozíčkářka. Ve škole se vyskytuje pouze jedna kladná mužská postava, do které se může protagonistka zamilovat - je to příslušník etnické menšiny.

Ranařky chodí po škole a s vážnou tváří říkají repliky jako „Vítej v revoluci!“ nebo jdou ke kamarádovi na večírek v havajském stylu a prohodí: „Kulturně citlivé mi to tu nepřipadá!“

V podstatě se tu opakuje několik základních motivů - puritánství, absence nadhledu, kolektivismus, fanatismus, odpor ke klasické západní kultuře, třídní myšlení a děti, z nichž mají dospělí strach. Nabízejí se fascinující paralely s komunistickými filmy, ale hlavně s románem George Orwella 1984.

V Orwellově sci-fi o diktatuře Velkého bratra se dospělí také děsí dětských udavačů. „Jsi ideozločinec! Vaporizuju tě!“ křičí děti z Ligy malých zvědů na hlavního hrdinu. A to ještě nemají mobily. Starší dívky v románu chodí na manifestace Ligy proti sexu (jakékoliv flirtování je přísně zakázáno, rovněž narážky na sex). Také zde je odstraňována stará kultura, knihy mizí nebo jsou přepisovány dle správné ideologie, myslí se třídně, na schůzích se hovoří o hrůzách kapitalismu a probíhají rozsáhlé ideologické změny jazyka. Jako by autor popisoval svět dnešních amerických aktivistů. Před případným zhlédnutím Ranařek na Netflixu se přečtení Orwella důrazně doporučuje.

Celkové hodnocení: 40 %