Článek
Student obchází všechny spisovatelovy kamarády nebo herce, kteří hráli v jeho hrách, a vyptává se na všechno možné. Samotný Kundera však promlouvá pouze z archivních materiálů.
S láskou a úctou o něm hovoří slavná spisovatelka a dramatička Yasmina Reza, filozof Bernard Henri-Lévy, vydavatel Antoine Gallimard, intelektuálové Milan Uhde a Jiří Brabec či herci Jiří Bartoška a Jan Kačer. Nikdo neřekne křivého slova. Zasvěcený divák jim dobře rozumí, kvalita autorových textů dodnes fascinuje. Stejně se ale vnucuje pocit, že dokumentární film by se měl alespoň trochu snažit o objektivitu, přestože ta většinou bývá nedosažitelným ideálem. Zkrátka chybí jakýkoliv oponent. Netvrdím, že měli pustit ze řetězu Jana Nováka, který spisovatele nenávidí a ve své podivné knížce ho vykreslil jako samotného Belzebuba, ale někdo umírněnější by se tu hodil.
Miloš Forman a Milan Kundera
Stručné výroky jako „francouzská kritika je nespravedlivá“ jsou jen nic neříkajícími ozdůbkami. Bylo by nutno dodat, kdo konkrétně je nespravedlivý a v jakém smyslu.
Dokument rekapituluje celý Kunderův život. Žádné šokující novinky nenabízí, zmiňuje již známé podstatné momenty, jako je vztah s tatínkem intelektuálem, průšvih na filozofické fakultě, který pak inspiroval román Žert, nástup na FAMU, kde se posléze stal oblíbeným učitelem. Normalizace však Kunderu umlčela. Komunisti se mstili, jak mohli, a autor světového formátu se potupně živil horoskopy. Po pár letech živoření odjíždí do Francie, nejprve jen na rok, ale nakonec natrvalo. Kundera se definitivně proměňuje v autora píšícího francouzsky.
Doufám, že ČR nepůjde slovenskou cestou, říká režisérka filmu o mafiánské justici
Film správně zmiňuje spisovatelovu neobvyklou posedlost kontrolou nad dílem a jeho interpretacemi. Způsobily ji některé špatné překlady do francouzštiny a zejména pak film Nesnesitelná lehkost bytí, který natočili Američané, a dopadl, kulantně řečeno, prapodivně.
Milan Kundera těžce snáší, když někdo jeho díla chápe jinak, než by on chtěl, ale zároveň odmítá vysvětlovat. Snažit se udržet kontrolu nad uměleckým dílem a jeho interpretacemi je ovšem obecně vzato činnost marná a zcela bláhová. Dílo si žije vlastním životem.
Těžko by se hledal jiný autor, který by do svých knih psal, že zakazuje jakékoliv divadelní, filmové a televizní adaptace. Ale to není vše, dlouho zakazoval dokonce i překlady svých novějších děl do češtiny z obavy ze zkreslení. Moc si tím nepomohl, protože na internetu se objevily pirátské překlady.
Autor může stokrát říkat, že tyto překlady „neplatí“, ale obávám se, že takto složitě řadový čtenář neuvažuje. Mnozí si překlady určitě stáhli a odškrtli si Kunderu jako „přečteného“.
Autor pohádky Čarodějův učeň skrýval desítky let nacistický hřích
Kundera na filmu nespolupracoval, protože jeho filozofií je „zmizet za dílem“. Nechce mluvit a nechce se fotit. Nezajímejte se o mě, ale o mé knihy, vzkazuje nám a je to přístup zcela pochopitelný. Zaprvé je román komplexním dílem, které se nedá převyprávět v rozhovoru. Zadruhé se v dnešní době příliš rozmnožili lidé, kteří mají rádi nějakého umělce, třeba Milana Kunderu nebo Jeana-Paula Belmonda, a jejich láska jde tak daleko, že začnou řešit úplné nesmysly. Woody Allen si z toho v jednom filmu dělá legraci, když se průměrný človíček stane na pět minut celebritou a v televizi se ho ptají, co měl k snídani. Je třeba pochopit, že je úplně jedno, co měl Milan k snídani a jaké ponožky nosí Jean-Paul. Nezáleží na tom, jejich dílo to nijak nevysvětlí.
Snažit se o rozhovory s Kunderou je nejen těžké, ale hlavně zbytečné. Pokud si přečteme celé jeho dílo, víme vše podstatné.
Je mnohem důležitější hovořit o Kunderových knihách než hovořit s Kunderou. A úplně nejdůležitější je ty knihy opravdu číst.
Celkové hodnocení: 75 %
Může se vám hodit na Zboží.cz: