Článek
Miloň Čepelka působí jako jemná, skoro introvertní osoba s poetickou duší. Má smysl pro humor a herecký talent, ale necpe se dopředu, což je v dnešní době pozoruhodná vlastnost. Natáčení dokumentu jako by se trošku divil.
„Až si říkám, jestli jsem tak zajímavej,“ poznamenal na novinářské projekci v pražském Kině Pilotů. Jako spoluzakladatel Divadla Járy Cimrmana zajímavý určitě je. Dokument ho ukazuje v rodném Pohoří, v Opočně, kde žije, i v bývalé vile Českého rozhlasu, kde vysílal v nejhorších chvílích srpnové okupace sovětskou armádou v roce 1968.
Divadlo Járy Cimrmana zakládal se Zdeňkem Svěrákem, Jiřím Šebánkem a Ladislavem Smoljakem. Vždy chtěl hlavně psát. Proč tedy cimrmanovci nehrají jeho hry? Prý to jednou zkusil, ale jeho humor byl tak černý, že to ostatní neunesli. Neurazil se a později v divadle perfektně ztvárnil řadu postav.
Jak poznamenal Zdeněk Svěrák, je neuvěřitelné, že si jeho hereckého talentu ze začátku nevšimli a považovali ho jen za „spíkra“. Miloň se podle něj na pódiu stává postavou, zatímco jiní členové souboru jsou neherci, zůstávají pořád trochu „v civilu“.
Vedle herectví si Čepelka našel další zábavu - okouzlilo ho haiku, starobylá japonská forma poezie. A napsal i pár popových písniček, třeba pro Martu Kubišovou.