Článek
Udělením čestného titulu doctor honoris causa Hubovi měl v říjnu 2020 původně začít rok oslav k 75. výročí založení AMU. Kvůli pandemii koronaviru se však předávání nemohlo uskutečnit, proto bylo přesunuto na závěr roku oslav, uvedla rektorka AMU Ingeborg Radok Žádná. Ceremonii zahájila na akademické půdě česká a slovenská hymna.
„Martin Huba je herec spojující mimickou bezprostřednost s pochybovačnou přemýšlivostí, která se u něho nedostavuje dodatečně, ale je součástí tvůrčího procesu,” uvedl ve svém laudatiu za Divadelní fakultu AMU Jaroslav Vostrý. „Naši studenti a studentky si hledají vzory a škola by jim měla ukázat příklady. Martin Huba nikdy nechtěl sloužit. Domnívám se, že by odmítl sloužit také jako vzor. Ale s tím, že může fungovat jako příklad, se bude muset smířit. Právě na něho můžeme totiž poukázat jako na možný příklad s nejlepším svědomím,” řekl Vostrý.
Huba poděkoval za poctu, které se mu od českých divadelníků a akademiků dostalo. „Omlouvám se, pokud bude tento můj proslov příliš osobní a možná až nepatřičně se opírající o můj životní příběh. Doufám ale, že vaše rozhřešení najdu v přijetí mého přesvědčení, totiž: že to nejintimnější, nejsoukromější a nejosobnější umí velmi často vypovídat o době, epoše či celospolečenských dějinných makroposunech a zákonitostech nejvýstižněji a paradoxně nejobjektivněji,” řekl Huba.
„Dovolím si nám připomenout, že Čechovovy intimní Višňové sady, Fitzgeraldovi Gatsbyové nebo Dickensovi Pickwici díky naší možnosti drze se vkrást do jejich intimních tajemství, dilemat a nepřirozeností, společensko-sociologicko-ekonomických salt mortale prozradí větší části populace mnohem víc než sociologicko-ekonomické traktáty,” vyznal se ze své lásky k divadlu.
Huba je v Česku i na Slovensku známý pro svou vysokou štíhlou postavu a charismatické vystupování. Po svém absolutoriu na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě v roce 1964 se stal výraznou osobností generačního slovenského Divadla na korze, působil také v Divadle poezie nebo na Nové scéně Slovenského národního divadla (SnD). V roce 1976 se stal členem Činohry SnD, kde za své více než dvacetileté působení ztvárnil nespočet rolí.
V roce 1988 v SnD také debutoval jako režisér inscenací Zo života dážďoviek. Od roku 1999 pravidelně hostuje herecky i režijně na českých divadelních scénách, například v Divadle Na zábradlí, Divadle v Dlouhé, Divadle v Řeznické, v pražském Národním divadle či na Letních shakespearovských slavnostech. Za svou tvorbu získal v ČR několik ocenění, například Cenu Alfréda Radoka za roli v inscenaci Divadelník, kterou v roce 1999 uvedlo Divadlo Na zábradlí, a dvakrát byl nominován na Cenu Thálie.
V roce 2003 mu tehdejší prezident Václav Havel udělil za vynikající umělecké výsledky medaili Za zásluhy I. stupně. České publikum ho zná také z řady filmů, třeba Kuře melancholik (1999), Musíme si pomáhat (2001), Horem pádem (2004), Obsluhoval jsem anglického krále (2006) nebo Kawasakiho růže (2009). V roce 2018 ztvárnil ve snímku Jakuba Červenky postavu T. G. Masaryka, za kterou získal Cenu české filmové kritiky. Huba dále působí jako profesor na Divadelní fakultě VŠMU v Bratislavě.