Článek
Hrdinou snímku, který dýchá atmosférou osmdesátek, je šestnáctiletý Alex, který prožívá první velké letní milostné vzplanutí. Jen shodou okolností je to vzplanutí k o dva roky staršímu Davidovi. Když totiž Francois Ozon vypráví o lásce, je zcela lhostejné, kdo koho miluje (nebo si myslí, že miluje).
„Držel jsem se románu a ten homosexualitu nijak neproblematizuje, vůbec to v něm není téma, což je krásné a na tu dobu moderní,“ říká k tomu Ozon. „Alex a David se milují a skutečnost, že jsou to dva kluci, není pro pointu nijak důležitá. Přesně proto bych v době svého dospívání takový film sám rád viděl. Vyobrazení homosexuálů ve filmech z osmdesátých let bylo velmi temné a bolestivé, dokonce ještě před hromadným výskytem AIDS. Při natáčení snímku pro mě bylo důležité držet se postupů typických pro filmy pro mladé. Natočil jsem tento romantický příběh naprosto klasickým způsobem, bez ironie, jako univerzální milostný příběh."
Režisérova schopnost přenášet prostřednictvím děje a herců na diváky emoce, je proslulá a tentokrát jde navíc o kombinaci letní vztahové romance s umně podanou kriminální zápletkou. A budiž zdůrazněno, že to jde to velmi dobře dohromady.
Divák společně s dalšími dobře napsanými i zahranými postavami postupně proniká do Alexova příběhu, do toho, co se vlastně stalo a proč - a na všechny otázky dostane postupně odpověď, byť leckdy spíše v symbolech či metaforách než doslovně. Ozon zkrátka chce po divákovi, aby při sledování jeho filmů nejen cítil, ale i myslel.
Citové a sexuální probouzení mladého chlapce a jeho vyrovnávání se s tragickým koncem první lásky, je sice téma mnohokrát napsané a natočené a v Ozonově filmu nic převratného není. Ve srovnání s mnohými je ale působivější proto, že autor diváky neobtěžuje plevelnými motivy a má neomylný cit pro přesné herecké obsazení. Ať jsou to mladičký Félix Lefebvre jako Alex, Isabelle Nantyová v roli jeho matky či Valeria Bruni-Tedeschi v roli Davidovy matky.