Článek
Letos jste vydal své první album, jmenuje se Sentio. Vnímáte ho ve světě taneční hudby, kterému vládnou singly, jako velký milník?
Ano, rozhodně. Během pandemie jsem neudělal takřka žádnou party muziku, protože mi chyběl adrenalin a podněty, které obvykle čerpám ze živých show. Také jsem si nemohl naživo ověřovat, jak nová hudba funguje. Když se potom loni vrátily první koncerty, cítil jsem nával inspirace a vznikla spousta nových skladeb. Protože jsme nechtěli, aby lidé museli na jejich vydání dlouho čekat, rozhodli jsme se všechny provázat v jednu klubovou desku.
Nedílnou součástí vašich koncertů je působivý design pódia a světelná show. Sníte o nějakém efektu, který prozatím není technicky možný?
Upřímně nevím, co by to mohlo být. Dnes už existuje tolik možností, jak vystoupení zpestřit. Jsem naprosto spokojený s tím, co pro novou show můj tým vymyslel.
Která část dne je pro vás na turné nejpříjemnější?
Vystupuji obvykle velmi pozdě, takže mám rád pozdní večer až noc.
Hudebníci jako vy jsou obvykle velmi vytížení a není výjimkou, že mají opravdu bláznivé cestovní plány. Jaký byl v tomto ohledu zatím váš nejnáročnější den?
Před pár lety jsem během jediného dne hrál ve třech různých zemích.
Říká se o vás, že jste jedním z lidí, kteří spoluurčují budoucnost taneční scény. Jaký vývoj byste rád viděl?
To je ohromná pocta. Myslím, že až konečně po dvou letech zažijeme naplno další festivalové léto, taneční hudba velmi posílí. Energie, se kterou lidé přicházejí na koncerty po dlouhé době, kdy si nemohli pořádně užívat večírky, je neuvěřitelná. Tuhle dobu si budeme pamatovat do konce našich životů.
Kdo je pro vás inspirací, co se týká přístupu ke kariéře a zacházení s velkým vlivem, který na své fanoušky máte?
V tom jsou pro mě nejdůležitější lidé kolem mě. Má rodina, přátelé a můj tým se vždy starají o to, abych zůstal nohama na zemi.
Chtěl jste být dýdžejem od chvíle, co jste viděl Tiësta na zahájení olympijských her v roce 2004. Bylo vám tehdy osm let. Sám jste si zažil to samé v Pchjongčchangu. Jak jste ten den prožíval?
Cítil jsem, že se uzavřel kruh. Hrát na podobné akci, jako byla ta, která mě inspirovala k vlastní hudební cestě, bylo bláznivé.
Jste úspěšný člověk. Cítíte se tak?
Cítím, že mám obrovské štěstí, že můžu každý den dělat to, co miluji. To je podle mě pravý význam úspěchu.
Pro fotbalové Euro jste před dvěma roky nahrál hymnu s Bonem a The Edgem z kapely U2. Co to pro vás znamenalo?
Byla to ta chvíle, kdy se musíte štípnout. Pracovat s takovými legendami byl úžasný zážitek.
Může se vám hodit na Zboží.cz: