Zpěvák Radek Škarohlíd z Hentai Corporation: Věčný škleb je náš obranný mechanismus

Bavili jsme se o tom v kapele a dospěli jsme k závěru, že vlastně nevíme. Jelikož je kolem Hentai Corporation dlouhodobě aura vtipu a mlžení, která vznikla i kvůli naší neschopnosti se v jistou dobu jasně vyprofilovat, řada lidí nebere moc vážně to, co děláme. Jsme parta intelektuálů se zmatkem v hlavě. Ten věčný škleb je náš obranný mechanismus vůči realitě.

Když ale chceme reálnou zpětnou vazbu, která má nějakou hodnotu, těžko se jí dobereme. Obvykle dostaneme jenom pozitivní reakci, a když se to, co děláme, někomu nelíbí, prostě nám jen zanechá nějaký vulgární nebo nactiutrhačný vzkaz, ze kterého není patrné, jestli si dělá legraci, anebo ne. Tenhle druh reakcí a humoru však k naší kapele patří, sami jsme si ho zavedli.

Pokud jde o Až ti řeknu, nikdo nám nenapsal, že se mu to vyloženě nelíbilo. Vzkázali nám ale, že se těší na náš tradiční rockový materiál a také – v rámci našeho humoru – že jsme čubky. Pro nás to byla pozitivní věc.

Ano, a my ani na chvíli nezaváhali a hned jsme řekli, že do toho jdeme. Skupinu Lucie i Davida samotného máme totiž rádi. Aby to ale nevypadalo tak jednoduše, dali jsme si podmínku, že si písničku ke zpracování sami vybereme. David nám poslal všechna svá cédéčka, my je poslouchali při cestách autem a eliminační metodou jsme vybrali Až ti řeknu.

Naším záměrem bylo se jí vyhnout. Skladbu jsme sice přearanžovali, ale vzali jsme ji vážně, a  klip má hororovou atmosféru a je černobílý. V hlavní roli v něm hraje mladá dívka a my měli vážně strach, aby to nevyznělo pedofilně. Dopadlo to však skvěle. Na konci klipu nás sice zabijou upíři, ale to k naší kapele patří.

Pracujeme na něm. Produkuje ho Aleš Bajger a vzniká v ostravském studiu Citron. Bude na něm jenom jeden úlet. Na ten natočíme klip a uděláme z něho singl. Možná to bude naše rozlučka s provokací, protože další skladby budou kompaktnější a kultivovanější. Bude to přerod a nebude to tím pádem asi naše nejslavnější album. Ale bude skvělé.

Stárneme a užíváme si jiných nálad než na předešlé desce. Na novince bude spousta klávesových ploch a v textech metafyzických pocitů, které nás po řadě koncertů a turné dostihly. Bude to album o bohu a o obracení se k vyšší síle. Ale žádný křesťanský rock.

Řešíme ji hodně, a rezonuje ve mně jako v hlavním textaři. Obecně mám pocit, že u členů Hentai Corporation dochází k jakési vnitřní obrodě. Dospěli jsme k závěru, že nelze jenom fetovat, naopak je třeba se tomu postavit. Drogy jsou hloupé v tom, že vyvolají umělou euforii a zastřou realitu. Člověk se jí ale jednou stejně musí postavit. A o tom bude nová deska.

V civilním povolání jsem vědec a vím, že věda je v popisu lidského bytí dost bezradná. Člověku tedy nezbývá než se obrátit ke starým učením, ve kterých je moudrost. Někdy možná trochu skrytá, ale je tam. Naše nové písničky jsou důkazem toho, že se začínáme více zamýšlet. Vyrazili jsme z pokojů maminek, projeli si bohémská léta a míříme k pokoře. Je to kontinuální proces.

Budou, ale musím se přiznat, že po zkušenosti s písničkou Až ti řeknu jsem přestal mít k češtině přílišný respekt. Na novém albu se to však ještě neprojeví, už jen proto, že začalo vznikat mnohem dřív, než přišla spolupráce s Davidem Kollerem.

Jednu píseň jsme měli a všem se moc líbila. V hudbě jsem ale zastáncem teorie, že text je sekundární. Primární jsou muzika a energie. Je rovněž otázka, jestli by české texty měly v rámci Hentai Corporation smysl. Pořád totiž existuje šance, že se s hudbou podíváme někam do zahraničí.

Mělo vyjít na začátku roku, ale protože jsem měl psychické obtíže, nevyšla.

Začaly se mi vracet psychosomatické ataky. Pramení z toho, že jsem velmi vytížený v rámci své vědecké kariéry. Částečně studuju, částečně dělám doktorát a částečně pracuju na vědeckých projektech. Všechno je to náročná kreativní činnost, která mě mentálně dost vysiluje. Před časem jsem přišel na to, že po osmi hodinách s vědou už nemám sílu a kreativitu na psaní textů. To zjištění by samozřejmě bylo v pořádku, jenomže já si řekl, že to dám, nutil jsem se psát texty a  přepálil jsem to.

Výsledkem bylo, že jsem se vyčerpal, únava se ve mně usadila a za pár týdnů mi dalo tělo svůj stav najevo psychosomatickými atakami. Projevují se na fyzické úrovni, je to něco jako infarkt. Mou výhodou je, že to mám vyzkoušené. Trpěl jsem jimi totiž už na gymnáziu, kde jsem si je přivodil kouřením marihuany a pitím alkoholu. Chodil jsem na psychiatrii, psychoterapii, bral jsem antidepresiva a dostával se z toho meditačními cvičeními. Dnes vím, že pokud se chovám tak, jak se chovat mám, a žiju v harmonii, nic takového se mi nestane.

Harmonie ale není to, že budu makat šestnáct hodin denně. Proto se klidně může stát, že desku vydáme až za nějaký čas. Písně jsou instrumentálně nahrané, pěvecké linky vymyšlené, takže zbývá jen napsat texty a nazpívat je. Nejzazší termín vydání je ale po prázdninách.

Vymyslel ho zpěvák Martin Zeller z Cocotte Minute, ale pozadí moc neznám. Na podzim nám řekl, že chce jet nějaké bizarní turné. Dospěl potom k závěru, že s ním na ně pojedeme my a Prago Union. Turné se jmenuje Pražskej teplárenskej sjezd a začneme v pátek 3. března v Příbrami.